ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4867.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 4867/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce J. S. , P., zastoupeného Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Dukelských hrdinů 406/23, proti žalované městské části Praha 7 , se sídlem v Praze 7, nábř. Kpt. Jaroše 1000/7, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 266/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. září 2014, č. j. 10 C 266/2012-68, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal určení, že je neplatná výpověď ze dne 23. října 2012, jíž mu dala žalovaná z nájmu tam specifikovaného bytu.
Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 22. září 2014, č. j. 10 C 266/2012-68, zastavil řízení (pro nezaplacení soudního poplatku z žaloby, resp. jeho odpovídající části, kterou měl žalobce zaplatit po zohlednění částečného osvobození od soudních poplatků) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (dále též jen „usnesení soudu prvního stupně“).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 8. dubna 2015, č. j. 39 Co 121/2015-78, potvrdil citované usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (dále též jen „potvrzující usnesení“).
Žalobce doručil dne 2. června 2015 soudu prvního stupně podání označené jako „Dovolání se k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7, proti rozhodnutí 10 C 266/2012-68 žaloba o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu“ . Potvrzující usnesení, které bylo jeho tehdejšímu ustanovenému zástupci (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. října 2013, č. j. 10 C 266/2012-36) doručeno dne 21. dubna 2015, v něm ani nezmínil. V podání mimo jiné odkázal na „237 od. 1c OSŘ“ a z tam vyložených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud vydal následující rozhodnutí: „Ruší se rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 10 C 266/2012-68 a řízení se vrací k novému projednání.“ . Dané podání, které lze – s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen „o. s. ř.“) – pokládat za dovolání, tak jednoznačně směřovalo proti usnesení soudu prvního stupně (o čemž svědčí též následné podání žalobce doručené soudu prvního stupně bezprostředně poté, a to dne 3. června 2015).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112/97 časopisu Soudní judikatura).
Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – §243f odst. 2 o. s. ř.) proto řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. září 2014, č. j. 10 C 266/2012-68, zastavil (podle §104 odst. 1 ve spojení s ustanovením §243b o. s. ř.).
Navíc však nelze ani přehlédnout, že pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. června 2016, č. j. 10 C 266/2012-140, byl žalobci pro dovolací řízení ustanoven jako zástupce advokát Mgr. Libor Buchta. Ustanovený zástupce však podání sepsané samotným žalobcem ve dvouměsíční dovolací lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.), a ani doposud, nenahradil vlastním podáním, nedoplnil je a ani se s ním písemně či ústně do protokolu neztotožnil.
Za této situace by bylo zapotřebí rovněž dovodit, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením §241 odst. 4 o. s. ř. v podobě povinného advokátního zastoupení nebyla přes opatření provedené soudem prvního stupně ve dvouměsíční lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. splněna (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2010, sp. zn. 26 Cdo 853/2010 /ústavní stížnost podanou proti citovanému usnesení Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. II. ÚS 2794/10/). Bylo by proto namístě i zastavení dovolacího řízení pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.
Bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 1. 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu