ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.489.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 489/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně SYNOT TIP, a. s. , se sídlem v Uherském Hradišti – Mařaticích, Jaktáře 1475, IČO 26301091, zastoupené Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077, proti žalované L. A. , zastoupené Mgr. Martinou Vévodovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Slovenská 539/12, o zaplacení částky 108.937 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 343/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. září 2016, č. j. 75 Co 32/2016-479, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 10. 2015, č. j. 19 C 343/2013-421, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 108.937 Kč s úroky z prodlení a smluvní pokuty ve výši 85.076 Kč (odstavec I. výroku), současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 9. 2016, č. j. 75 Co 32/2016-479, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku co do částky 27.798 Kč s úroky z prodlení a smluvní pokuty ve výši 29.577 Kč (dále jen „potvrzující výrok“), ve zbývající části (tj. co do částky 81.139 Kč s úroky z prodlení, smluvní pokuty ve výši 55.499 Kč a nákladových výroků) ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, o kterém Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Předmětem řízení byly dva nároky se samostatným skutkovým základem – úhrada za užívání části nebytových prostor ve výši 108.937 Kč a smluvní pokuta ve výši 85.076 Kč. Odvolací soud pak každý z těchto nároků rozštěpil na dva nároky, neboť rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí obou uplatněných práv žalobkyně potvrdil jen částečně a ohledně zbývající části rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Bylo-li o nároku obsahujícím dělitelné plnění rozhodnuto tak, že žaloba byla zamítnuta jen zčásti, došlo k rozštěpení uplatněného práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem a přípustnost dovolání [podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.] je třeba posuzovat vůči jednotlivým rozštěpeným nárokům samostatně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 1545/2005).
Napadeným výrokem pak odvolací soud rozhodl o dvou nárocích, a to o částce 27.798 Kč s úroky z prodlení za užívání části nebytových prostor a o částce 29.577 Kč představující smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o podnájmu nebytových prostor.
Dovolání žalobkyně tak není podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť jednotlivé dílčí nároky nepřevyšují částku 50.000 Kč. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu