ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.5020.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5020/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. H. , proti povinné V. K. , zastoupené Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem se sídlem v Bohumíně, Na Úvoze 392, za účasti manžela povinné J. K., zastoupeného JUDr. Kateřinou Walachovou, advokátkou se sídlem v Třinci, 1. máje 493, pro 50.001 Kč, prodejem nemovitých věcí, o návrhu manžela povinné na částečné zastavení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 29 E 5/2014, o dovolání manžela povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. prosince 2014, č. j. 10 Co 507/2014-95, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. prosince 2014, č. j. 10 Co 507/2014-95, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 22. září 2014, č. j. 29 E 5/2014-65, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku – Místku k vymožení povinnosti zaplatit oprávněnému částku 50.001 Kč podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sp. zn. NZ 17/2014, N 23/2014, sepsaného dne 17. 2. 2014 notářkou JUDr. Janou Šebestovou, nařídil usnesením ze dne 16. 5. 2014, č. j. 29 E 5/2014-36, výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí povinné, a to pozemku p. č. 2975/17 o výměře 177 m 2 – trvalý travní porost, zapsaného na listu vlastnictví č. 758 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek – Místek, katastrální území a obec K. p. O.
Dovolatel (manžel povinné) se návrhem podaným dne 14. 5. 2014 domáhal (částečného) zastavení výkonu rozhodnutí ohledně podílu 2/3 na předmětné nemovitosti. Tvrdil, že ačkoliv je povinná zapsána v katastru nemovitostí jako jediný vlastník předmětného pozemku, náleží pozemek do společného jmění manželů (dále jen „SJM“), neboť byl pořízen za trvání manželství ze společných prostředků. Bez zbytečného odkladu projevil vůči věřiteli (oprávněnému) nesouhlas s dluhem manželky vzniklým proti jeho vůli (§732 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), pozemek může být proto postižen jen do výše představující podíl dlužníka, pokud by bylo SJM zrušeno a vypořádáno. Protože rodinu zabezpečoval finančně prakticky sám, měl za to, že jeho podíl na společném majetku činí nejméně 2/3.
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 30. 12. 2014, č. j. 10 Co 507/2014-95, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku (soud prvního stupně) ze dne 22. 9. 2014, č. j. 29 E 5/2014-65, kterým zamítl návrh manžela povinné na částečné zastavení výkonu rozhodnutí a rozhodl o náhradě nákladů této fáze řízení.
Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že obranu měl manžel povinné uplatnit návrhem na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí podle §267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 30. 6. 2015, dále jen „o. s. ř.“ (tedy tzv. excindační žalobou), nikoli návrhem na (částečné) zastavení exekuce; hmotněprávní úprava v §732 o. z. postup podle §267 o. s. ř. nevylučuje. Teprve v případě, že by jeho žalobě na vyloučení 2/3 předmětné nemovitosti bylo vyhověno, bylo na místě podat návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Protože z tvrzení manžela povinné nevyplývají žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly (částečné) zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 o. s. ř., nepovažoval za nutné provádět ve věci důkazy.
Proti usnesení odvolacího soudu podal manžel povinné dovolání, měl za to, že otázka, zda se manžel povinné, který vůči oprávněnému uplatňuje v řízení o výkon rozhodnutí námitku podle §732 o. z., musí bránit jen excindační žalobou podle §267 o. s. ř., nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Namítal, že v jeho případě není možná jiná obrana než podání návrhu na částečné zastavení výkonu rozhodnutí podle 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., obdobně jako je tomu u neoprávněného postihu mzdy manžela povinného. Svůj názor opřel o komentářovou literaturu a důvodovou zprávu k zákonu č. 139/2015 Sb. (který s účinností od 1. 7. 2015 novelizoval o. s. ř. a připustil možnost domáhat se částečného zastavení výkonu rozhodnutí - §262 b). K podání žaloby podle §267 o. s. ř. nebyl ani aktivně věcně legitimován, neboť není výlučným vlastníkem věci, navíc jeho situaci nelze podřadit pod žádný z důvodů pro podání excindační žaloby, neboť pohledávku oprávněného z postižené nemovité věci uspokojit lze, ale v důsledku jím projeveného nesouhlasu jen do výše, kterou by představoval podíl dlužníka, kdyby SJM bylo zrušeno a vypořádáno. Měl za to, že i do 30. 6. 2015 bylo možné, aby se manžel povinné domáhal částečného zastavení výkonu rozhodnutí, aniž by podal žalobu podle §267 o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné, neboť při výkladu ustanovení §267 a §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existenci takových vad dovolatel netvrdil a nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.
Podle §267 odst. 1 o. s. ř. (ve znění do 30. 6. 2015) právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.
Podle §267 odst. 2 o. s. ř. (ve znění do 30. 6. 2015) se obdobně podle odstavce 1 postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek, který patří do společného jmění manželů nebo se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela, ale vymáhanou pohledávku nelze z tohoto majetku uspokojit.
Podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Obrana manžela povinného v případě, že byl postižen majetek, který patří do společného jmění manželů nebo se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela, ale vymáhanou pohledávku nelze z tohoto majetku uspokojit, spočívala podle o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2015 především v podání vylučovací žaloby podle §267 o. s. ř. proti oprávněnému. I když teprve novelou o. s. ř. provedenou zákonem č. 139/2015 Sb. byl do o. s. ř. s účinností od 1. 7. 2015 vložen §262b upravující právo manžela povinného domáhat se zastavení výkonu rozhodnutí, je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek v SJM nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, a zároveň byl zrušen §267 odst. 2 o. s. ř. (umožňující vyloučení majetku v SJM z výkonu rozhodnutí), nebyl ani před účinností této novely návrh manžela povinného na zastavení výkonu rozhodnutí vyloučen. Dřívější judikatura sice excindační žalobu jako institut (prostředek) pro vyloučení věci či práva nesprávně postižené výkonem rozhodnutí preferovala před návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2320/2004, ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 329/2006), později však byla připuštěna i možnost podání návrhu na zastavení exekuce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1561/2012; ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4525/2014; ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3140/2015; ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015; ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 872/2016). V obou případech je účelem zastavit výkon rozhodnutí (exekuci) ohledně neprávem postižené věci či práva, a to buď podle §268 odst. 1 písm. f) o. s. ř., nebo podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správné, dovolací soud ho podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu