ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.5077.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 5077/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně městské části Praha 8 , se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, zastoupené JUDr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Dukelských hrdinů 406/23, proti žalované Ing. J. M. , P., o zaplacení částky 6.966,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 306/2013, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2014, č. j. 54 Co 452/2014-70, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 12. prosince 2014, č. j. 54 Co 452/2014-70, potvrdil usnesení ze dne 25. září 2014, č. j. 27 C 306/2013-63, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) zastavil (pro zpětvzetí žaloby) řízení o zaplacení částky 6.966,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení účastnic; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dne 18. března 2015 dovolání (viz č. l. 74 spisu), jež soud prvního stupně usnesením ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 27 C 306/2013-99 (které nabylo právní moci dne 29. prosince 2015), odmítl pro opožděnost (podle §241b odst. 1 ve spojení s ustanovením §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen „o. s. ř.“) s odůvodněním, že bylo podáno po marném uplynutí dovolací lhůty, jejíž běh skončil dne 12. března 2015.
Dne 19. února 2016 doručila žalovaná Nejvyššímu soudu podání označené jako „dovolání“, přičemž zásilku obsahující uvedené podání předala k poštovní přepravě dne 17. února 2016. V podání se domáhala, aby „soud soudil někdo jiný“ , a současně uvedla, že nesouhlasí se zpětvzetím žaloby.
V rozhodovací praxi dovolacího soudu byl přijat a odůvodněn právní názor, že domáhá-li se účastník řízení podáním podaným po uplynutí zákonné lhůty k dovolání opětovně přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšším soudem poté, co dovolací řízení o jeho předchozím dovolání bylo zastaveno, dovolací soud takové dovolání pro opožděnost odmítne (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2013, sp. zn. 25 Cdo 1925/2012).
Jelikož v daném případě bylo předchozí dovolání žalované odmítnuto pro opožděnost, nemůže jít o překážku věci pravomocně rozhodnuté, která by zde byla pouze v případě, kdy by o předchozím dovolání bylo rozhodnuto věcně (meritorně). Podmínkou věcného projednání dovolání je však jeho podání v zákonné lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1 o. s. ř.), která v dané věci zjevně uplynula dávno před podáním opětovného dovolání (bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu žalované doručeno již dne 12. ledna 2015). Za této situace Nejvyšší soud – předseda senátu (§243f odst. 2 o. s. ř.) – dovolání opět jako opožděné odmítl (§243c odst. 3 věta první ve spojení s ustanovením §218a o. s. ř.), aniž se zabýval podmínkou povinného advokátního zastoupení žalované (§241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 1. 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu