ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.5676.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 5676/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobkyně A. B. , S., zastoupené JUDr. Janou Milotínskou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, K Presům 1078, proti žalovanému J. B. , S., zastoupenému Mgr. Ing. Josefem Chlubnou, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Havlíčkovo náměstí 1963, o 120.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 5 C 121/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2016, č. j. 26 Co 151/2016-71, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.200 Kč k rukám JUDr. Jany Milotínské, advokátky se sídlem v Chrudimi, K Presům 1078, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, č. j. 26 Co 151/2016-71, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 1. 2016, č. j. 5 C 121/2015-43, v části, v níž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 108.750 Kč s úroky z prodlení (odstavec I. výroku), v další části ho změnil tak, že žalobu o zaplacení další částky 11.250 Kč s úroky z prodlení zamítl (odstavec II. výroku), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů (odstavce III. – V. výroku).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání trpí vadami (§241a odst. 2 o. s. ř.), jež nebyly ve lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí dovolání (mimo obecných náležitostí podání podle §42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí soudu směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.), v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatel rekapituluje zjištění a právní hodnocení soudů obou stupňů, nesouhlasí především s jejich skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování, právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek; žádnou právní otázku nevymezuje. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Z dovolání není ani zřejmý rozsah v jakém dovolatel rozsudek odvolacího soudu napadá. Uvádí sice, že ho napadá „v celém rozsahu“, nelze však přehlédnout, že námitky (byť prostřednictvím nezpůsobilého dovolacího důvodu) směřují jen proti části týkající se zaplacení částky 37.500 Kč (odstavec I. výroku), o níž tvrdí, že je promlčena (ve vztahu k zbývající částce 71.250 Kč, kterou byl zavázán zaplatit, se totiž v dovolání vůbec žádné námitky nenachází). Pokud by však dovolání skutečně směřovalo jen proti této části rozsudku odvolacího soudu, nebylo by podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Navíc dovolání proti měnícímu odstavci II. výroku napadeného rozhodnutí odvolacího soudu by ani nebylo přípustné, neboť není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 3. dubna 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu