ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.5697.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 5697/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, proti žalovanému Sportovnímu klubu Start Praha z.s. (dříve Sportovní klub Start Praha, o.s.), se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Střelecký ostrov 336, zastoupenému JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 101/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2016, č. j. 15 Co 392/2015-141, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám JUDr. Martina Purkyta, advokáta se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 19. ledna 2016, č. j. 15 Co 392/2015-141 (k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil), odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, přičemž tyto vady dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). V dovolání totiž (účinně) nenapadl právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívalo, neboť náležitě nezpochybnil správnost právního názoru, že k pozemkům, jichž se týkalo požadované určení (dále jen „Pozemky“), na něj – v důsledku jejich zastavěnosti (viz §2 odst. 1 písm. a/ a §2 odst. 2 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) – nepřešlo (ex lege) vlastnické právo. Z obsahu dovolání lze sice usoudit, že dovolatel nesouhlasil i s uvedeným právním názorem, avšak již nevyložil, v čem podle jeho mínění spočívá nesprávnost tohoto právního názoru (právního posouzení), a v důsledku toho ani nevylíčil, které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání v tomto směru za splněné.
Za tohoto stavu v dovolání nebyl (a ani být nemohl) – způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. – vymezen způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o s. ř.). Z uvedeného zároveň nutně vyplývá, že rovněž vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.), se zde nepatřičně připíná k posouzení právní otázky (otázky, zda je /ne/platné souhlasné prohlášení městské části Praha 1 a žalovaného ze dne 19. září 2005 – dále jen „listina z 19. září 2005“), na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (nespočívá).
Mimo rámec řečeného dovolací soud dodává, že na vyřešení posléze uvedené otázky ostatně napadené rozhodnutí spočívat ani nemohlo, neboť neprokázal-li dovolatel, že na něj přešlo vlastnictví Pozemků podle zákona č. 172/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a jiný způsob nabytí vlastnického práva nebyl ani tvrzen (natož prokázán), je v souzené věci (tj. v řízení, v němž se domáhal určení, že je vlastníkem Pozemků) bez právního významu otázka, zda je platný projev vůle zaznamenaný v listině, na jejímž podkladě byl do katastru nemovitostí zapsán žalovaný jako vlastník Pozemků, resp. v listině, na jejímž podkladě byl z uvedeného veřejného seznamu vymazán duplicitní zápis vlastnického práva k Pozemkům svědčící právě dovolateli. Snad jen na okraj lze – vzhledem k uplatněným dovolacím námitkám – pro úplnost přičinit, že souhlasné prohlášení ve smyslu §36 odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 190/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o nějž šlo v případě listiny z 19. září 2005, není právní skutečností, kterou se převádí vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí (ke smluvnímu nabytí vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí dochází na základě tzv. složené /komplexní/ právní skutečnosti, a to smlouvy o převodu vlastnického práva /o níž však v tomto případě nešlo/ a jeho vkladu do katastru nemovitostí – srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze 16. března 2010, sp. zn. 26 Cdo 923/2009, uveřejněného pod č. 177 v publikaci „Přehled judikatury ve věcech nájmu bytu, 2., aktualizované a rozšířené vydání“), jak se dovolatel mylně domníval.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. června 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu