ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.6017.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 6017/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně BESTGOLF TRADE, s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Praze 4, K Jezeru 240, IČO 27641350, zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 4, Staňkova 922/44, proti žalované SIT PRAGUE, a.s. , se sídlem v Praze 9, Hůlkova 1075/35, IČO 63078988, zastoupené JUDr. Tomášem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 203/23, o zaplacení 2,000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 128/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2015, č. j. 91 Co 102, 103/2015-217, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 19.118 Kč k rukám JUDr. Tomáše Holuba, advokáta se sídlem v Praze 5, Štefánikova 203/23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 6. 2014, č. j. 18 C 128/2012-113, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2,000.000 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Usnesením ze dne 11. 6. 2014, č. j. 18 C 128/2012-117, zavázal žalovanou zaplatit soudní poplatek ve výši 100.000 Kč.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 9. 2015, č. j. 91 Co 102, 103/2015-217, rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byla uložena povinnost žalované zaplatit žalobkyni 200.000 Kč s úrokem z prodlení, potvrdil, ve zbývající části změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.), a výrok o uložení povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 1, soudní poplatek za žalobu ve výši 10.000 Kč (výrok III.). Odvolací soud vyšel z toho, že v nájemní smlouvě ze dne 1. 4. 2008 (jejímž předmětem byly tam specifikované pozemky) si účastnice platně sjednaly smluvní pokutu ve výši 2,000.000 Kč, která zajišťovala závazek žalované po dobu dvou let od zániku nájmu nevyužívat předmět nájmu k provozování vyjmenovaných činností spojených s golfovou hrou a neumožnit takovou činnost ani třetí osobě. Protože žalovaná tento závazek porušila, zabýval se odvolací soud nárokem žalobkyně na smluvní pokutu, přičemž s přihlédnutím k §301 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a snížil ji na částku 200.000 Kč.
Proti měnící části výroku I. (posuzováno vzhledem k obsahu dovolání) a výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, které není přípustné podle §237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.
Předně dovolací soud zdůrazňuje, že zpochybňovala-li dovolatelka – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – právní posouzení věci odvolacím soudem i prostřednictvím skutkových námitek, které směřovaly do vlastního řešení a posuzování jednotlivých sporných otázek, pak v tomto směru uplatnila nepřípustný dovolací důvod.
Závěr odvolacího soudu o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004 (srov. shodně např. rozsudky ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 485/2009, a ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 32 Cdo 529/2011), že pro posouzení, zda byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, zákon žádná kritéria nestanoví a závěr o této otázce je tedy věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty proto závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Odvolací soud s přihlédnutím k důvodům sjednání smluvní pokuty (zákaz konkurenčního jednání po dobu dvou let) postavil svou argumentaci o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty především na poměru výše sjednaného nájemného a výše sjednané smluvní pokuty, tedy na vzájemném poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty, čímž se od výše uvedené judikatury dovolacího soudu neodklonil. Zároveň tak respektoval i závěr, vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2192/2009, podle něhož při hodnocení (ne)přiměřenosti smluvní pokuty jsou rozhodné jen okolnosti, které existovaly ke dni sjednání smluvní pokuty. V souladu se shora uvedenou rozhodovací praxí rovněž odůvodnil míru snížení smluvní pokuty poukazem na hodnotu a význam zajišťované povinnosti s tím, že škodu vzniklou porušením smluvní povinnosti žalobkyně neprokázala. Nepřípadný je i odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 29 Odo 1105/2003, neboť z pohledu vyváženosti smlouvy, tedy poměru mezi jednotlivými sjednanými sankcemi za neplnění různých smluvních povinností, odvolací soud (ne)přiměřenost výše smluvní pokuty ani rozsah jejího snížení neposuzoval.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním je napadán i výrok II. rozsudku. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.
Protože dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 19. června 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu