ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.6028.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 6028/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobců a) L. D. T. , a b) T. T. L. , zastoupených JUDr. Tomášem Slavíkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čs. legií 42, proti žalovanému Phi Hong Quang , místem podnikání ve Velké Bíteši, Kostelní 78, IČO 62447581, zastoupenému JUDr. Mgr. Štěpánkou Mikovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, o zaplacení částky 40.333,33 Kč, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 386/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2015, č. j. 54 Co 715/2014-69, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2015, č. j. 54 Co 715/2014-69, a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 5. 2014, č. j. 10 C 386/2013-61, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (odvolací soud) usnesením ze dne 28. 1. 2015, č. j. 54 Co 715/2014-69, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (soudu prvního stupně) ze dne 21. 5. 2014, č. j. 10 C 386/2013-61, kterým zamítl návrh na vyslovení neúčinnosti doručení žaloby ze dne 3. 9. 2013 a předvolání k jednání ze dne 15. 11. 2013, č. j. 10 C 386/2013-29, vydané Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou. Odvolací soud dovodil, že skutečnost, že se žalovaný v důsledku pobytu v N. po dobu čtyř měsíců nezdržoval na adrese trvalého pobytu, není omluvitelným důvodem pro neúčinnost doručení zasílaných písemností.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, kterým jeho závěr zpochybnil. Namítal, že se na adrese svého trvalého pobytu zdržuje a že pobyt v cizině je omluvitelným důvodem pro vyslovení neúčinnosti doručení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a zjistil, že dovolání je podáno v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou (účastníkem řízení) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolání je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb., s účinností od 1. 7. 2009, zakotvila právní úpravu doručování písemností, jež vychází ze zásady, že každý si má střežit svá práva (vigilantibus iura). Uvedená zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v ustanovení §46b písm. a) o. s. ř., z nějž vyplývá, že je věcí adresáta, zda se pojistí proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede takovou adresu pro doručování, kde je pro něj bezpečné, že mu bude zásilka doručena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 80/2012, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 2724/10).
K odstranění případné tvrdosti zákona zde slouží právě institut rozhodnutí o neúčinnosti doručení.
Dle ustanovení §50d odst. 1 o. s. ř. na návrh účastníka rozhodne odesílací soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.
Dle §50d odst. 4 o. s. ř. omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje.
V procesu aplikace právní normy na zjištěný skutkový stav jsou tak soudy povinny nejprve vyloučit existenci tohoto ze zákona nepřípustného důvodu omluvitelnosti; až následně, není-li tu takový důvod, se zabývat tím, zda okolnosti, které účastník předkládá k posouzení, jsou způsobilé založit důvod omluvitelný.
V projednávané věci se žalovaný na adrese svého trvalého pobytu zdržuje, ustanovení §50d odst. 4 o. s. ř. se proto nepoužije. Podstatou věci je tak posouzení, zda pobyt žalovaného v zahraničí lze považovat za omluvitelný důvod pro vyslovení neúčinnosti doručení.
Právní praxe i teorie vychází z toho, že za omluvitelný důvod, pro který se nemohl účastník s písemností seznámit, je třeba považovat překážku, která je z objektivního či subjektivního hlediska ospravedlnitelná, jako je například hospitalizace ve zdravotnickém zařízení či pobyt v zahraničí (srov. např. usnesení ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 20 Cdo 218/2016). Přihlédnout lze i k okolnostem případu včetně toho, zda se jedná o situaci výjimečnou, nebo se adresátu nedaří doručit opakovaně (srov. důvodová zpráva k návrhu zákona č. 7/2009 Sb.). Tvrzený omluvitelný důvod je účastník povinen prokázat.
Jestliže odvolací soud (i soud prvního stupně) v dané věci pobyt žalovaného v zahraničí nepovažoval za omluvitelný důvod a důkazy, které navrhoval k prokázání tohoto důvodu, nehodnotil, není jeho rozhodnutí správné. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud toto rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, a proto dovolací soud zrušil rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Na tomto soudu bude, aby se řádně zabýval důkazy, které žalovaný k prokázání tvrzeného důvodu své nepřítomnosti v místě bydliště navrhl (srov. obdobně usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 29. 2. 2016, č. j. 54 Co 134/2016-87).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu