ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.6064.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 6064/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Ing. Evy Mikulčákové , se sídlem v Praze 9, U Párníků 882, jako správkyně konkursní podstaty úpadce NAP, a. s., v konkursu, se sídlem v Praze 4, Na Strži 35, IČO: 25054686, zastoupené JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Národní 138/10, proti žalované Autocentrum Na Strži, a. s. v likvidaci , se sídlem v Praze 9, Toužimská 720, IČO: 26198207, zastoupené JUDr. Janem Bacílkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované OYSTER Invest a. s. , se sídlem v Praze 10 – Dolních Měcholupech, Kutnohorská 181/64, IČO: 25792369, zastoupené JUDr. Janem Bacílkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, o zaplacení částky 122.158.241,70 Kč s příslušenstvím a vyklizení areálu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 338/2004, o dovolání vedlejší účastnice na straně žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2015, č. j. 22 Co 233/2015, 22 Co 234/2015-671, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Vedlejší účastnice na straně žalované je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.692,- Kč k rukám JUDr. Vladimíra Zoufalého, advokáta se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Národní 138/10, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. V poměru mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání vedlejší účastnice na straně žalované (dovolatelky) – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněné pod č. 94/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2015, č. j. 22 Co 233/2015-671, 22 Co 234/2015 (k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila), odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (jak to ve vztahu k přípustnosti dovolání ve skutečnosti učinila dovolatelka), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Uvedené se vztahuje i k další, navíc z hlediska formulačního poněkud nejasné a současně zavádějící, výtce, kterou dovolatelka rovněž učinila ve vztahu k přípustnosti dovolání (podle §237 o. s. ř.), uvedla-li následující: „Dovolání je přípustné v souladu s §237 o. s. ř., napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky jak procesního práva s tím, že odvolací soud porušil základní zásady občanského soudního řízení.“ Z řečeného vyplývá, že shora uvedenému požadavku vztahujícímu se k přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. dovolatelka nevyhověla. S přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek lze navíc výjimečně dodat, že vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 6. dubna 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu