ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.636.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 636/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobkyně LAPPER PROJECT, s. r. o. , se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 1042/14, IČO 49787896, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, proti žalované GOOD LUCK, spol. s. r. o. , se sídlem v Odolene Vodě, nám. Vítězslava Hálka č. p. 10, IČO 49612298, zastoupené Mgr. Petrem Plockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, o zaplacení 244.210 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 19 C 269/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2016, č. j. 31 Co 127/2016-190, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.390 Kč k rukám Mgr. Michala Bureše, advokáta se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 3. 2016, č. j. 19 C 269/2014-161, uložil žalované zaplatit žalobkyni 244.210 Kč s úroky z prodlení (z titulu dlužného nájemného a služeb spojených s užíváním nebytového prostoru), smluvní pokutu ve výši 0,05% denně z částky 72.000 Kč od 6. 6. 2012 do zaplacení, z částky 72.000 Kč od 6. 7. 2012 do zaplacení, z částky 72.000 Kč od 6. 8. 2012 do zaplacení a náklady řízení ve výši 74.613,50 Kč.
Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, č. j. 31 Co 127/2016-190, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,05% denně z 216.000 Kč od 29. 6. 2016 do zaplacení tak, že žalobu v této části zamítl, ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a v dovolání není ani vymezena žádná právní otázka, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Dovolatelka především zpochybnila správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, právní posouzení věci odvolacím soudem pak zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. (dovolání lze podat jen z důvodů nesprávného právního posouzení věci). Námitkami, jimiž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami (nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu, posunutí začátku jednání, kvůli němuž nestihl zástupce žalované, který byl objednán na vyšetření k lékaři, přednést svůj závěrečný přednes ve smyslu §119a odst. 2 o. s. ř.), rovněž uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.).
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. května 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu