ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.2146.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 2146/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci úpadce J. K. , o konkursu vedeném na majetek úpadce, o žalobě pro zmatečnost podané úpadcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2015, č. j. 26 Cm 2/2015-5, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 2/2016, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2017, č. j. 11 Cmo 35/2016-24, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. ledna 2016, č. j. 39 Cm 2/2016-7, Městský soud v Praze nepřiznal úpadci osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2015, č. j. 26 Cm 2/2015-5 (výrok I.), a zamítl návrhy úpadce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto řízení a na nařízení odkladu vykonatelnosti žalobou pro zmatečnost napadeného usnesení (výroky II. a III.).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. ledna 2017, č. j. 11 Cmo 35/2016-24, k odvolání úpadce potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, v němž požádal o osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení.
Podle §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Protože při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má odpovídající právnické vzdělání, vyzval jej soud prvního stupně usnesením ze dne 31. března 2017, č. j. 39 Cm 2/2016-31, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení tak, že si pro dovolací řízení zvolí zástupcem advokáta, jehož prostřednictvím podá řádné dovolání. Současně byl poučen, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení obsahující výzvu bylo dovolateli doručeno dne 3. dubna 2017. Dovolatel přesto nedostatek povinného zastoupení neodstranil; podáním ze dne 18. dubna 2017, doručeným soudu prvního stupně téhož dne, zopakoval žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 bodem 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje právo zřejmě bezúspěšně.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu podání dovolatele ze dne 21. května 2015, označeného jako žaloba pro zmatečnost, se podává, že dovolatel spatřuje důvod zmatečnosti v tom, že soud byl nesprávně obsazen ve smyslu §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., neboť „asistent soudce není soud“ a ve věci nebylo rozhodnuto „předsedou senátu“.
Dovolatel však přehlíží, že žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 1 o. s. ř. je přípustná pouze v případě, směřuje-li proti pravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno. Žalobou pro zmatečnost napadené usnesení, jímž soud prvního stupně nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků a zamítl návrhy na ustanovení zástupce z řad advokátů a nařízení odkladu vykonatelnosti napadeného usnesení, není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a není tedy způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost.
Není-li žaloba pro zmatečnost přípustná, pak i návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o takové žalobě jsou zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce; je zjevné, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
Nejvyšší soud se přitom nezabýval „námitkou podjatosti Městského soudu v Praze“, neboť účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a uvést, v čem spatřuje důvod jeho podjatosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.). Z toho vyplývá, že nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni všichni soudci určitého soudu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. 33 Nd 225/2014). Dovolatelova „námitka podjatosti Městského soudu v Praze“ tudíž nemůže být sama o sobě základem pro kladné rozhodování o námitce vyloučení.
K tomu Nejvyšší soud uvádí, že dovolatel byl k odstranění neurčitosti jím podané námitky podjatosti již vyzván usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2016, č. j. 39 Cm 2/2016-15, a muselo mu tedy být nepochybně známo, jaké náležitosti má námitka podjatosti obsahovat.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení - ač byl o následcích nečinnosti poučen - Nejvyšší soud řízení o jeho dovolání zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. června 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu