ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.2987.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 2987/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobkyně Mgr. D. K. , proti žalovanému JUDr. V. F. , advokátu, se sídlem v Brně, Pellicova 20/2, PSČ 602 00, o zaplacení 313.333 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2014, č. j. 44 Co 148/2013-332, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 Co 148/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2016, č. j. 5 Co 22/2016-457, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 8. dubna 2016, č. j. 44 Co 148/2013-443, Krajský soud v Brně rozhodl o pokračování v řízení v projednávané věci (výrok I.), přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků z 98 % (výrok II.) a zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok III.).
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. května 2016, č. j. 5 Co 22/2016-457, k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu (tj. co do výroků II. a III.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž požádala o osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení v plném rozsahu a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Podle §241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Protože při podání dovolání nebyla žalobkyně zastoupena advokátem, ani nedoložila, že má odpovídající právnické vzdělání, vyzval ji Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. června 2017, č. j. 44 Co 148/2013-531, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení odstranila nedostatek povinného zastoupení tak, že si zvolí zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podá řádné dovolání, případně že doloží své právnické vzdělání. Současně byla poučena, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno.
Žalobkyně na usnesení obsahující výzvu reagovala podáním ze dne 11. června 2017, doručeným Nejvyššímu soudu 22. června 2017, nedostatek povinného zastoupení však neodstranila. Žalobkyně pouze zopakovala žádost o osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 bodem 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách). Vzhledem k tomu, že dovolatelka není povinna uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) o nepřiznání osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jejím návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě po zvážení všech konkrétních okolností případu Nejvyšší soud dospěl shodně s odvolacím soudem k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl žalobkyni ustanoven zástupce z řad advokátů ve smyslu §138 a §30 o. s. ř., neboť odvolací soud v napadeném rozhodnutí plně respektoval konstantní judikaturu dovolacího soudu a zvážil všechna zjištěná relevantní hlediska pro případné ustanovení zástupce z řad advokátů, včetně složitosti právních či skutkových otázek projednávané věci, jakož i osoby žadatelky a její schopnosti hájit svá práva v občanském soudním řízení (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016, sp. zn. 30 Cdo 5505/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2016, sp. zn. 28 Cdo 286/2016).
V situaci, kdy je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, není důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolatelce ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení žalobkyně.
Podání ze dne 11. června 2017, ve kterém žalobkyně pouze zopakovala svou žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, přičemž však – oproti svému mínění – netvrdila, že by v jejích poměrech nastala změna, která by měla (mohla mít) vliv na posouzení její žádosti, nemůže na závěru dovolacího soudu ničeho změnit, kdy z nově předložené listiny (lékařské zprávy ze dne 4. dubna 2017) změnu majetkových poměrů žalobkyně usuzovat zjevně nelze (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 575/2017).
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobkyně neodstranila nedostatek povinného zastoupení – ač byla o následcích nečinnosti poučena – a předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jejím dovolání zastavil (§241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. srpna 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu