ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.3121.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 3121/2017-223
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Bytového družstva ZÁRYBSKÁ č. 16 , se sídlem v Praze 9, Zárybská 667/16, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25138731, zastoupeného JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 247/59, PSČ 150 00, proti žalovanému M. P. , zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, o zaplacení 750.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 281/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2016, č. j. 8 Cmo 71/2016-172, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.987,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. července 2015, č. j. 79 Cm 281/2013-112, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 738.457 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 11.543 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
K námitkám, podle kterých žalobci (resp. jeho členům) muselo být známo, že došlo ke změně ve způsobu provádění díla, a mohl tudíž zabránit tomu, aby platby podle dodatku ke smlouvě o dílo byly zhotoviteli poskytnuty, z čehož dovolatel dovozuje, že na určení výše škody mělo být aplikováno ustanovení §441 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), o spoluzavinění poškozeného, nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť dovolatel tyto skutečnosti uplatnil v rozporu s §241a odst. 6 o. s. ř. až v dovolání. Jeho tvrzení, že tak učinil již v odvolání, popř. při ústním jednání před odvolacím soudem, neodpovídá obsahu spisu. Tyto námitky, resp. otázka aplikovatelnosti ustanovení §441 obč. zák., tudíž dovolání přípustným nečiní.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož při určení výše škody nelze zohlednit případnou hodnotu materiálu složeného zhotovitelem v prostorách objektu žalobce, pak odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, z níž se podává, že zanikne-li smlouva uzavřená v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“), odstoupením, vypořádají se účastníci smlouvy, není-li ujednáno jinak (srov. §263 odst. 1 obch. zák.), podle zásad stanovených v §351 odst. 2 obch. zák., podle něhož strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžitého závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle §502. Jde-li o smlouvu o dílo, je takto upravený způsob vypořádání doplněn (speciálně upraven) o pravidla vzájemného vypořádání účastníků smlouvy o dílo upravená v ustanoveních §§543 až 545 a v ustanovení §548 odst. 2 obch. zák. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010, a ze dne 23. března 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010).
Nestal-li se žalobce vlastníkem „materiálu“ složeného v prostorách objektu žalobce, a byl-li naopak v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo povinen tento materiál vrátit zhotoviteli, nelze při určení výše škody (způsobené dovolatelem tím, že v rozporu s péčí řádného hospodáře uzavřel jménem žalobce dodatek ke smlouvě o dílo, a na jeho základě zaplatil zhotoviteli téměř celou cenu díla, přičemž zhotovitel dílo nedokončil a zaplacené peněžní prostředky si ponechal) k hodnotě tohoto materiálu přihlížet (v podrobnostech ke skutkovým okolnostem srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012, sp. zn. 5 Tdo 540/2012, uveřejněného pod číslem 5/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). Žalobci vznikla skutečná škoda ve výši zaplacené ceny díla, snížené o hodnotu částečně zhotoveného díla (žalobcova majetková sféra se snížila o zaplacené peněžní prostředky v rozsahu, v němž převyšují hodnotu částečně zhotoveného díla); k pojmu skutečné škody srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2003, sp. zn. 25 Cdo 2181/2002, ze dne 14. listopadu 2006, sp. zn. 25 Cdo 1952/2006, či ze dne 27. září 2017, sp. zn. 25 Cdo 2942/2017.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu