ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.3690.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 3690/2017-378
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele A. S. , zastoupeného JUDr. Davidem Jarošem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Jílovská 1167/71, PSČ 142 00, za účasti 1) J. D. , zastoupeného Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, a 2) FOMEI s. r. o. , se sídlem v Praze 8, U Libeňského pivovaru 2015/10, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 46504869, zastoupené JUDr. Františkem Divíškem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 4/2010, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2015, č. j. 7 Cmo 573/2014-303, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 29. října 2015, č. j. 7 Cmo 573/2014-309, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. září 2014, č. j. 74 Cm 4/2010-267, přiznal znalci Euro-Trend, s. r. o., identifikační číslo osoby 61500542, odměnu za podaný znalecký posudek č. 27/Z/2010 v celkové výši 193.680 Kč.
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 29. září 2015, č. j. 7 Cmo 573/2014-303, ve znění opravného usnesení ze dne 29. října 2015, č. j. 7 Cmo 573/2014-309, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o znalečném, není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. g) o. s. ř. objektivně přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2015, sp. zn. 32 Cdo 4122/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2016, sp. zn. 26 Cdo 5637/2015, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).
Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu