ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.4414.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4414/2017-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Severočeské vodovody a kanalizace, a. s. , se sídlem v Teplicích, Přítkovská 1689, PSČ 415 50, identifikační číslo osoby 49099451, zastoupeného JUDr. Ivo Jelínkem, advokátem, se sídlem v Děčíně, Fügnerova 812/2, PSČ 405 02, proti žalovanému J. H. , o zaplacení 68.607,10 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. června 2009, č. j. 21 Co 240/2009-141, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 Co 240/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2017, č. j. 4 Co 86/2016-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. října 2015, č. j. 21 Co 240/2009-85, odmítl odvolání žalovaného ze dne 9. července 2015 proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. června 2015, č. j. 21 Co 240/2009-74, podle §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro opožděnost (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalovaného potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. o. s. ř. jako nepřípustné, aniž posuzoval splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele advokátem (§241, §241b odst. 2 o. s. ř.).
Učinil tak proto, že dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dovolání přípustné podle §237 proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Právě o tento případ jde v posuzované věci. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaného, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, nicméně proti takovému rozhodnutí není dovolání podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. objektivně přípustné, když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, ze dne 30. března 2016, sen. zn. 29 NSCR 57/2016, či ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 33 Cdo 1398/2016).
Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013), se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. listopadu 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu