ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.784.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 784/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele Ing. M. D. , zastoupeného Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Ruská 614/42, PSČ 101 00, za účasti 1) PLESOLAR s. r. o. , se sídlem ve Vestci, Vídeňská 172, PSČ 252 50, identifikační číslo osoby 28966058, zastoupené opatrovníkem Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, 2) I. S. , 3) Mgr. P. Š. , 4) O. F. , účastníci 2) až 4) zastoupeni JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Michle, Pobočná 1395/1, PSČ 141 00, 5) Ing. M. L. , zastoupeného Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem, se sídlem v Praze 5, Žitavského 496, PSČ 156 00, a 6) J. P. , o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 66/2014, o dovolání Mgr. P. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2016, č. j. 7 Cmo 13/2016-154, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. července 2015, č. j. 79 Cm 66/2014-115, na návrh Ing. M. L. nařídil předběžné opatření, kterým J. P. uložil povinnost zdržet se výkonu práv statutárního orgánu ve společnosti PLESOLAR s. r. o.
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 10. února 2016, č. j. 7 Cmo 13/2016-154, ukončil účast účastníků 2) až 6) v řízení vedeném soudem prvního stupně pod sp. zn. 79 Cm 66/2014 a v řízení před odvolacím soudem vedeném pod sp. zn. 7 Cmo 13/2016 (první výrok) a ve vztahu mezi navrhovatelem a účastníky 2) až 6) rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Poté usnesením ze dne 25. února 2016, č. j. 7 Cmo 13/2016-158, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh Ing. M. L. na nařízení předběžného opatření zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 10. února 2016, č. j. 7 Cmo 13/2016-154, podal Mgr. P. Š. dovolání, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání vymezují ustanovení §237 až 238a o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že nesměřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení.
Podle §238a o. s. ř. pak dovolání není přípustné proto, že napadené usnesení není usnesením odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1 o. s. ř.) nebo o záměně účastníka (§92 odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu