ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.3137.2017.1
sp. zn. 28 Cdo 3137/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Póla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Dr. et Mgr. M. A. , P., zastoupené JUDr. Janem Arnoštem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1071, proti žalované MUDr. M. Š. , U. H., o zaplacení 8 600 000 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soud v Uherském Hradišti pod sp. zn. 9 C 21/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 21. března 2017, č. j. 60 Co 421/2016-111, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením rozhodl jako soud odvolací o odvolání žalobkyně tak, že ve výroku I. odmítl odvolání proti usnesení soud prvního stupně, jenž ve výroku I. nevyhověl návrhu žalobkyně na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku do doby vydání meritorního rozhodnutí, a ve výroku II. potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., jímž byl zamítnut návrh na odpravení tam označených usnesení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, směřujícím výslovně pouze proti výroku I., jímž bylo odmítnuto její odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který nevyhověl jejímu návrhu na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku do doby vydání meritorního rozhodnutí (výrok I. usnesení soudu prvního stupně).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
V posuzované věci žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání jako nepřípustné. Proti takovému usnesení – jak plyne se shora citovaných ustanovení zákona – je přípustná žaloba pro zmatečnost (srov. §229 odst. 4 o. s. ř.) a dovolání je proto bez dalšího vyloučeno (srov. §238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.). V tomto smyslu také zcela správně vyznělo poučení obsažené v dotčeném usnesení odvolacího soudu, které dovolávající se žalobkyně ku své škodě pominula. Z popsaného důvodu Nejvyšší soud nepřípustné dovolání postupem podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítnul, aniž by musel, s ohledem na to, že řízení se nekončí, sám rozhodovat o nákladech této fáze řízení. O těchto nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v rámci konečného rozhodnutí o věci (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2017
Mgr. Miloš Pól
předseda senátu