ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.4839.2017.1
sp. zn. 28 Cdo 4839/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobců a) B. K. , P., b) M. H. , H. K., c) P. H. , H. K., d) D. L. , H. K., všech zastoupených JUDr. Jiřím Kolaříkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, a e) B. Š. , P., proti žalovanému Tenisovému klubu LTC Hradec Králové, spolek, se sídlem v Hradci Králové, Malšovicích, Zámostí 684/1, IČ 004 83 699, zastoupenému JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, o zaplacení částky 102.210,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 107/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. února 2017, č. j. 21 Co 342/2016-780, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. srpna 2017, č. j. 21 Co 342/2016-808, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 6. 2016, č. j. 18 C 107/2007-747, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku 51.105,- Kč, každému z žalobců b), c) a d) částku 12.776,25 Kč a žalobci e) částku 7.595,48 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), žalobu vůči žalobci e) co do částky 5.180,77 Kč se specifikovaným příslušenstvím zamítl (výrok II.), žalovanému uložil povinnost nahradit na nákladech řízení žalobcům a), b), c) a d) společně a nerozdílně částku 271.225,19 Kč k rukám jejich zástupce (výrok III.), žalobci e) částku 1.183,- Kč (výrok IV.), a žalobci a) částku 12.477,- Kč (výrok V.), a dále mu uložil povinnost zaplatit České republice „prostřednictvím“ Okresního soudu v Hradci Králové částku 1.696,40 Kč (výrok VI.).
Shora označeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně vyjma nenapadeného výroku pod bodem II. v části výroku pod bodem I., pokud jím žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 47.390,- Kč, každému ze žalobců b), c) a d) částku 11.847,50 Kč a žalobci e) částku 7.043,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, potvrdil (výrok I.), ve zbývající části výroku pod bodem I. jej změnil tak, že žalobu s požadavkem, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 3.715,- Kč, každému ze žalobců b), c) a d) částku 928,75 Kč a žalobci e) částku 552,48 Kč se specifikovaným příslušenstvím, zamítl (výrok II.), žalovanému uložil povinnost nahradit na nákladech řízení před soudem prvního stupně žalobci a) částku 121.481,- Kč, žalobcům b), c) a d) každému částku 54.073,- Kč, a žalobci e) částku 1.183,- Kč k rukám zástupce žalobců (výrok III.), žalobcům a), b), c), d) a e) uložil povinnost společně a nerozdílně uhradit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení v částce 661,60 Kč (výrok IV.), žalovanému uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení v částce 1.034,80 Kč (výrok V.), a dále náklady odvolacího řízení žalobci a) v částce 7.377,- Kč a žalobcům b), c) a d) každému v částce 3.533,- Kč k rukám jejich zástupce (výrok VI.), a dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem e) a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok VII.)
Proti rozsudku odvolacího soudu (s výjimkou výroku IV.) podal žalovaný dovolání, přičemž k otázce jeho přípustnosti uvedl pouze to, že „spatřuje přípustnost dovolání se zřetelem k ust. §237 o. s. ř. ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. Rekapituluje skutkové okolnosti případu a průběh celého řízení, přičemž má za to, že „soudy rezignovaly na zjištění skutkového stavu věci a jen bez důkazu uvěřili žalobcům“. Brojí též proti přiznané náhradě nákladů řízení, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu „je vadné v postupu podle ust. 142 odst. 3 o. s. ř.“. Navrhl, aby dovolací soud „rozsudek krajského (v napadených výrocích) i okresního soudu (ve výrocích I., III., IV., V. a VI.) zrušil“.
Žalobci a) až d) se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť trpí vadami „vylučujícími jeho projednatelnost“, resp., aby bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání žalovaného odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani řádné vymezení dovolacího důvodu (srov. §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat, přičemž navíc k podání dovolání proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu není dovolatel subjektivně oprávněn.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné . Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva podle dovolatele jde . Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 - ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; §241b odst. 3 věty první o. s. ř.) dovolatel v posuzovaném případě nedostál, neboť v něm předpoklady přípustnosti dovolání vůbec nevymezil (nevymezil, které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné), přičemž neoznačil ani žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části) k projednání dovolání nepostačuje (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod.
Zabývá-li se dovolatel skutkovými okolnostmi případu, přičemž nesouhlasí s tím, jak v řízení byl zjištěn skutkový stav věci, nezbývá než konstatovat, že námitka nesprávného skutkového zjištění není způsobilým dovolacím důvodem; tím je pouze nesprávné právní posouzení věci (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
K podání dovolání proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně částečně změněn tak, že žaloba byla částečně zamítnuta, není žalovaný subjektivně oprávněn, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě, jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech. Částečným zamítnutím žaloby nebyla žalovanému žádná újma na jeho právech způsobena.
K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2017
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu