ECLI:CZ:NS:2017:28.NCU.139.2017.3
sp. zn. 28 Ncu 139/2017
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném a) J. A. , a b) R. D. A. , zastoupenými advokátem, takto:
Rozsudek Vrchního soudu členského státu USA Kalifornie pro oblast Los Angeles se též ve výroku o určení rodičovství uznává na území České republiky.
Odůvodnění:
Dne 4. 8. 2015 se na Nejvyšší soud obrátili v záhlaví označení navrhovatelé se žádostí o uznání rozsudku Vrchního soudu státu Kalifornie, kterým bylo mimo jiné určeno otcovství R. D. A. k nezletilému L. D. A.
Dle §55 odst. 1 a §51 odst. 1 a 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“), přísluší Nejvyššímu soudu rozhodovat o uznání pravomocných cizích rozhodnutí ve věcech určení a popření rodičovství, jestliže byl alespoň jeden z účastníků řízení státním občanem České republiky.
Rozsudkem ze dne 18. 7. 2016, č. j. 28 Ncu 187/2015-6, Nejvyšší soud řečený návrh zamítl s poukazem na výhradu veřejného pořádku ve smyslu §15 odst. 1 písm. e) zákona o mezinárodním právu soukromém, Ústavní soud však nálezem ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, daný rozsudek zrušil, přičemž vyslovil názor, dle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a musí být respektovány právní záruky, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče. Nejvyšší soud tedy podle mínění Ústavního soudu pochybil, pokud návrhu na uznání rozhodnutí o určení rodičovství R. D. A. k L. D. A. nevyhověl. Vyhovění návrhu přitom nebránil Nejvyšším soudem aplikovaný §15 odst. 1 písm. e) zákona o mezinárodním právu soukromém.
Nejvyšší soud, jsa při svém dalším rozhodování vázán shora předestřeným právním názorem Ústavního soudu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2158/16, bod 18), proto přikročil k uznání výše označeného rozhodnutí Vrchního soudu členského státu USA Kalifornie pro oblast Los Angeles rovněž ve výroku o určení rodičovství navrhovatele b) k nezletilému L. D. A. [výrok daného rozhodnutí o určení rodičovství navrhovatele a) k témuž nezletilému byl uznán již rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2015, č. j. 28 Ncu 251/2014-13].
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2017
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu