ECLI:CZ:NS:2017:28.ND.278.2017.1
sp. zn. 28 Nd 278/2017-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce P. B. , P. , proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a o zaplacení 1 279 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 57/2017, o návrhu na delegaci, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 57/2017, se přikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá u Okresního soudu v Pardubicích proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti náhrady škody a nemajetkové újmy, a to v souvislosti s rozhodovací činností Mgr. Miloše Zdražila, JUDr. Víta Pejška a JUDr. Aleny Pokorné, potažmo všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové, které označuje za státní zločince a spolupachatele trestné činnosti páchané MUDr. G. B.
Předseda Okresního soudu v Pardubicích předložil spis Nejvyššímu soudu postupem podle §15 odst. 2 o. s. ř. s návrhem na přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti ve smyslu §12 odst. 1 o. s. ř., případně z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Žalovaná k výzvě soudu navrhla, aby věc byla přikázána obecnému soudu žalované, kterým je Obvodní soud pro Prahu 2.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (srov. §12 odst. 3 o. s. ř.) shledal návrh opodstatněným.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §12 odst. 1 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
Podle §15 odst. 2 o. s. ř. předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není- li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle §12 odst. 1 . Jde-li o vyloučení podle §14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v §16 odst. 1.
V tomto případě sice nejprve navrhoval delegaci k jinému soudu žalobce, který jako důvod delegace uvedl, že u místně příslušných soudů působí osoby, které jsou překážkou spravedlivého procesu. Věc však posléze, po vyjádření se soudkyně, jíž byla přidělena podle rozvrhu práce, předložil postupem podle §15 odst. 2 o. s. ř. přímo předseda okresního soudu v Pardubicích, a to v situaci, kdy dospěl k závěru, že není možné, aby určil místo soudkyně, které věc byla přidělena podle rozvrhu práce jiného soudce, tedy dospěl k závěru, ve smyslu §12 odst. 1 o. s. ř., že Okresní soud v Pardubicích nemůže o této věci jednat, neboť soudci tohoto soudu jsou z rozhodování v této věci vyloučeni. Uvedeným postupem dal zároveň najevo, že neměl za splněné podmínky pro předložení věci podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízenému soudu.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti podle §12 odst. 1 o. s. ř. je především situace, kdy z důvodů definovaných zákonem nelze dovolit, aby místně příslušný soud ve věci rozhodoval. Ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (obdobně srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve svazku 24, na straně 281, jakož např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Typickou situací je vyloučení všech soudců příslušného soudu.
V dané věci je dobře patrné, že s ohledem na sdělení jak soudkyně (JUDr. Novákové), jíž byla věc podle rozvrhu práce přidělena, tak ostatních soudců, kteří by mohli být k jejímu projednání a rozhodnutí určeni, že předseda okresního soudu nazřel (a to i s ohledem na desítky obdobných sporů žalobce), že Okresní soud v Pardubicích nemůže ve věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§12 odst. 1 o. s. ř.), a proto věc předložil k rozhodnutí o tzv. delegaci nutné Nejvyššímu soudu, který vzhledem k ekonomickým a praktickým důvodům, s uvážením vzdálenosti sídel účastníky navržených soudů od jejich bydliště a sídla rozhodl, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2, který leží mimo obvod Okresního soudu v Pardubicích, současně se jedná o soud, jemuž byly přikázány k projednání i jiné věci o návrzích téhož žalobce a především jde o soud, v jehož obvodu má sídlo žalovaná.
Nejvyšší soud proto vyhověl návrhu na delegaci podle §12 odst. 1 o. s. ř. a přikázal věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. prosince 2017
Mgr. Miloš Pól
předseda senátu