ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.1776.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 1776/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce P. M. , zastoupeného JUDr. Matejem Benkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, proti žalovanému M. Š. , zastoupenému JUDr. Vladanou Zemanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Svobodova 137/7, PSČ 128 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 519/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2014, č. j. 6 Cmo 241/2014-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.880 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2014, č. j. 47 Cm 519/2012-61, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 20. září 2012, č. j. 47 Cm 519/2012-7, jímž žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 816.000 Kč s 6% úrokem od 26. června 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2.720 Kč a náklady řízení. Šlo přitom v pořadí již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne 14. března 2013, č. j. 47 Cm 519/2012-22 (jímž rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti), Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. června 2013, č. j. 6 Cmo 187/2013-39, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovanému se prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost vydaného směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.
Přitom zdůraznil, že směnka, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhá (dále též jen „sporná směnka“), obsahuje všechny náležitosti stanovené v čl. I. §75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) a je tudíž platnou směnkou vlastní. Vlastnoručně napsané údaje data vystavení a splatnosti směnky jsou sice „v provedení ledabylém“, nicméně bez obtíží lze z těchto údajů určit, kdy měla být sporná směnka vystavena (5. dubna 2012) i na který den bylo stanoveno datum její splatnosti (25. června 2012).
Za opodstatněnou neměl ani námitku, podle níž na spornou směnku „žalobce … nikdy nikomu žádné finanční prostředky neposkytl“, když nebyla prokázána „existence dohody mezi žalobcem a žalovaným o budoucím peněžitém plnění ze strany žalobce a že takový dluh příjemce by zajišťovala předmětná směnka“.
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud – odkazuje na závěry, jež k námitce neplatnosti sporné směnky vyslovil již ve svém předchozím kasačním rozhodnutí, a vycházeje z výsledků dokazování provedeného soudem prvního stupně – přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle kterého námitky žalovaného, jimiž se bránil povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem, nejsou důvodné.
Podle odvolacího soudu provedl soud prvního stupně dokazování navrženými důkazy a učinil z nich také správná skutková zjištění. Bylo přitom pouze na žalovaném, aby svá tvrzení o kauze sporné směnky prokázal. Jestliže své povinnosti nedostál a tvrzenou existenci dohody účastníků o zajištění konkrétního závazku žalovaného spornou směnkou neprokázal, nemůže být jeho kauzální námitka důvodná.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za věcně správné.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru o platnosti sporné směnky ve vazbě na vyznačené údaje o datu jejího vystavení a datu splatnosti) odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. K tomu srov. např. důvody rozsudku ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3251/2012, ve kterém Nejvyšší soud (na dané téma) uzavřel, že při posuzování formálních náležitostí směnky je třeba vycházet výlučně z výsledné podoby směnečné listiny se zřetelem na zákonem předepsané náležitosti, a též se zřetelem na to, zda je daný údaj ze směnečné listiny objektivně seznatelný; důvodem neplatnosti směnky přitom může být pouze takový údaj, jenž bude vzbuzovat rozumné pochybnosti o samotném obsahu dané formální náležitosti (posuzováno z pohledu kteréhokoliv účastníka směnečného vztahu, tedy i třetí osoby, která se případně v budoucnu účastníkem směnečného vztahu stane (viz též důvody rozsudku ze dne 24. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 1216/2014, v odborné literatuře pak srov. např. Kotásek, J., K výkladu směnečných doložek aneb opravdu „musí přísnost bejt“?, In: Pocta Petru Hajnovi k 75. narozeninám, Praha: Wolters Kluwer 2010, str. 157-158).
O tom, že ze způsobu, jakým byly v poměrech dané věci údaje data vystavení a data splatnosti na spornou listinu napsány, lze objektivně seznat, kdy měla být sporná směnka vystavena a na který den bylo stanoveno datum její splatnosti (jinak řečeno, jaká konkrétní data jsou obsahem posuzovaných zápisů), pak ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti nemá.
Námitkou, že soudy nižších stupňů neprovedly navržené důkazy, dovolatel poukazuje na údajnou vadu řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; ani tato námitka tak dovolání přípustným nečiní. Dovolatel ostatně v podaném dovolání důkazy, jež měly být soudy nižších stupňů takto pominuty, ani nijak blíže nespecifikuje.
K nemožnosti úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) pak dále srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Způsobilý dovolací důvod konečně dovolatel nevystihuje ani uplatněním námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu, nehledě k tomu, že takovou vadou napadené rozhodnutí ani netrpí (z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu lze seznat, jakými úvahami se při posuzování důvodnosti námitek žalovaného řídil a z jakých důvodů potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti). K tomu v podrobnostech srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobci jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 8. dubna 2015), která podle ustanovení §7 bodu 6., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 818.720 Kč) částku 11.580 Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 11.880 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 27. dubna 2017
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu