ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.1925.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 1925/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. J. Z. , proti žalované P. K. , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 308/2014, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2016, č. j. 12 Cmo 94/2016-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání (tehdejších) žalovaných (Z. Z. a P. K.) usnesením ze dne 4. října 2012, č. j. 9 Cmo 334/2012-34, potvrdil usnesení ze dne 25. května 2012, č. j. 13 Cm 122/2012-21, jímž Městský soud v Praze odmítl jako opožděné námitky obou žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 26. dubna 2012, č. j. 13 Cm 122/2012-13.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 4. října 2012, č. j. 9 Cmo 334/2012-34, podali oba žalovaní dovolání; následným podáním „požádali o osvobození od soudního poplatku a bezplatnou právní pomoc“.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. května 2013, č. j. 13 Cm 122/2012-71, zamítl návrh žalovaných na osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. října 2013, č. j. 9 Cmo 290/2013-79, k odvolání žalovaných (mimo jiné) potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o neustanovení zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 9. října 2013, č. j. 9. Cmo 290/2013-79, podali žalovaní dovolání a (opětovně) požádali o osvobození od soudního poplatku.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. října 2014, č. j. 13 Cm 122/2012-126, „věc projednávanou mezi žalobcem a žalovanou P. K.“ vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí.
Usnesením ze dne 31. prosince 2014, č. j. 13 Cm 308/2014-51, Městský soud v Praze žalované nepřiznal osvobození od soudních poplatků. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. června 2015, č. j. 12 Cmo 33/2015-57, toto usnesení potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 8. června 2015, č. j. 12 Cmo 33/2015-57 podala žalovaná dovolání.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. února 2016, č. j. 13 Cm 308/2014-72, odkazuje na ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (mimo jiné) zastavil řízení o dovoláních žalované proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2012 a ze dne 9. října 2013; dále odmítl jako opožděné dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2015.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované usnesením ze dne 22. srpna 2016, č. j. 12 Cmo 94/2016-79, (mimo jiné) potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o zastavení dovolacího řízení a o odmítnutí dovolání.
Proti posledně označenému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Hroňkem) dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že:
1) Dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl dovolání (proti usnesení odvolacího soudu ze dne 8. června 2015) pro opožděnost, není objektivně přípustné [§238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013), ve spojení s ustanovením §229 odst. 4 o. s. ř.].
2) Dovolání proti usnesení (ze dne 4. října 2012), kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, není objektivně přípustné. Srov. např. závěry formulované Nejvyšším soudem při výkladu ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2012) v usnesení ze dne 6. května 2003, sp. zn. 29 Odo 56/2002, uveřejněném pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v důvodech usnesení ze dne 30. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2920/2012.
Za tohoto stavu je zcela nepochybné, že výsledek řízení o dovolání žalované proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil dovolací řízení (vedená o dovoláních proti usnesením odvolacího soudu ze dne 4. října 2012 a ze dne 9. října 2013) pro nezaplacení soudních poplatků, nemůže mít kladný dopad do poměrů dovolatelky, když není způsobilý nic změnit na závěru o objektivní nepřípustnosti dovolání proti usnesení ze dne 4. října 2012, č. j. 9 Cmo 334/2012-34, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí námitek žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost.
Vzhledem ke shora uvedenému je rovněž zjevné, že dovolání žalované, ve vztahu ke kterým soud prvního stupně dovolací řízení zastavil, byla zřejmě bezúspěšným bráněním práva; již proto žalovaná nesplňovala předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a nezaplatila-li dovolatelka soudní poplatky za tato dovolání ve lhůtě určené soudem, ani později, byly splněny podmínky pro zastavení řízení (o těchto dovoláních) podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu