ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.3138.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 3138/2015-651
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. Karla Kuny , se sídlem v Ústí nad Orlicí, Velké Hamry 393, PSČ 562 01, jako insolvenčního správce dlužníka ANIDOR s. r. o., identifikační číslo osoby 27473261, proti žalovaným 1/ V. H. , zastoupenému Mgr. Radkem Látem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, PSČ 530 02, 2/ F. O. , a 3/ J. M. , o zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 183/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 12. srpna 2014, č. j. 23 Co 76/2014-620, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou žalobou se žalobce ANIDOR s. r. o. domáhal toho, aby mu žalovaní 1/ V. H., 2/ F. O. a 3/ J. M., zaplatili společně a nerozdílně částku 300.000 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 12. září 2007 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že jde o nárok na náhradu škody, kterou mu žalovaní způsobili tím, že první žalovaný, coby tehdejší správce konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., poté co podáním datovaným 13. září 2005 odstoupil od smlouvy o prodeji podniku ze dne 1. června 2005, kterou prodal úpadcův podnik společnosti Darren, s. r. o. (dále jen „společnost D“), sepsal zpět do konkursní podstaty úpadce i servery ve vlastnictví společnosti D, na nichž žalobce vedl své elektronické účetnictví (včetně skladové evidence). Poté, co společnost D uspěla s vylučovací žalobou ohledně serverů, jí první žalovaný servery sice vydal, ty však již byly zformátovány (účetnictví žalobce se na nich již nenacházelo). Osobní odpovědnost prvního žalovaného za takto vzniklou škodu opíral žalobce o ustanovení §8 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), uváděje, že první žalovaný byl povinen postupovat s odbornou péčí a znemožnil-li žalobci převzít jeho majetek, měl dostatečně a účinně zabezpečit, aby nedošlo k jeho poškození a k zásahu třetích osob. Spoluodpovědnost druhého a třetího žalovaného dovozoval žalobce z toho, že druhého žalovaného (ředitele úpadce) pověřil první žalovaný přímým řízením úpadce, takže ten je spoluodpovědný za zanedbání péče o počítačovou techniku, na které byl zformátován server. Třetí žalovaný byl u úpadce odpovědný za účetnictví a v době od 13. září 2005 spravoval i účetnictví žalobce na počítačích společnosti D, takže se též podílel na zformátování serveru.
[2] Rozsudkem ze dne 21. prosince 2012, č. j. 4 C 183/2007-519, Okresní soud ve Svitavách (dále jen „okresní soud“):
1/ Zamítl žalobu vůči všem žalovaným (bod I. výroku).
2/ Uložil žalobci zaplatit České republice na účet okresního soudu do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 547 Kč (bod II. výroku).
3/ Uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 71.114,40 Kč (bod III. výroku).
4/ Určil, že ostatní účastníci nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku).
[3] K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 12. srpna 2014, č. j. 23 Co 76/2014-620:
1/ Potvrdil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném bodu I. výroku v části týkající se zamítnutí žaloby vůči prvnímu žalovanému a v bodu II. výroku (první výrok).
2/ Změnil rozsudek okresního soudu v bodu III. výroku tak, že uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení před okresním soudem částku 59.262 Kč (druhý výrok).
3/ Uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 19.600 Kč (třetí výrok).
[4 ] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[5] Podle dovolatele se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu:
1/ Právním názorem, podle kterého „je správce konkursní podstaty oprávněn sepsat do konkursní podstaty prakticky jakýkoliv majetek jen s obecným odvoláním na to, že má pochybnost, zda do konkursní podstaty tato věc patří“.
2/ Právním názorem, podle kterého za škodu způsobenou na datech dovolatele odpovídá správce konkursní podstaty úpadce dle §420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a nárok by měl být uspokojen z konkursní podstaty úpadce (nejde o osobní odpovědnost správce konkursní podstaty, za jehož působení došlo ke zformátování dat, nýbrž o odpovědnost konkursní podstaty, za kterou jedná aktuální správce konkursní podstaty).
[6] Za dovolacím soudem neřešenou má dovolatel otázku hmotného práva spočívající v názoru odvolacího soudu, že správce konkursní podstaty nenese žádnou odpovědnost za to, že věci sepsané do konkursní podstaty po jejich vyloučení z konkursní podstaty vrátí v poškozeném stavu oprávněné osobě.
[7] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[8] V průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále též jen „ insolvenční soud “) usnesením ze dne 27. listopadu 2014, č. j. KSPA 44 INS 27521/2014-A-8, zjistil úpadek dovolatele (bod I. výroku), prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku) a insolvenčním správcem dovolatele ustanovil Ing. Richarda Jasinského (dále jen „R. J.“) [bod III. výroku]. Usnesení nabylo ve výroku o zjištění úpadku právní moci dne 27. listopadu 2014 a v ostatních výrocích dne 23. prosince 2014. Usnesením ze dne 19. března 2015, č. j. KSPA 44 INS 27521/2014-B-18 (které nabylo právní moci 24. března 2015) potvrdil insolvenční soud usnesení schůze věřitelů, jímž byl dosavadní insolvenční správce (R. J.) odvolán z funkce a novým insolvenčním správce m byl ustanoven Ing. Karel Kuna (dále jen „K. K.“). Prohlášením konkursu na majetek dovolatele se přerušilo dovolací řízení [§263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v rozhodném znění]. Podáním z 13. května 2015 (č. l. 648) pak K. K. podal návrh na pokračování v řízení v této věci. Dnem, kdy soudu došel návrh K. K. na pokračování v řízení (17. června 2015) [č. l. 648], účinky přerušení řízení pominuly, přičemž K. K. se stal účastníkem řízení (dovolatelem) místo dovolatele (§264 odst. 1 insolvenčního zákona).
[9] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v řešení dovoláním předestíraných právních otázek je napadené rozhodnutí souladné s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[10] Nejvyšší soud úvodem zdůrazňuje, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. správné, dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel; srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 19/2006“), a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 10/2014“) [ rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ]. To je třeba mít na paměti i při zkoumání přípustnosti dovolání (je-li v něm argumentováno jiným skutkem).
[11] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu rozpor s ustálenou judikaturou dovolacího soudu co do právního názoru, podle kterého „je správce konkursní podstaty oprávněn sepsat do konkursní podstaty prakticky jakýkoliv majetek jen s obecným odvoláním na to, že má pochybnost, zda do konkursní podstaty tato věc patří“, pak argumentuje právním posouzením věci, na kterém napadené rozhodnutí nespočívá. Takový názor v něm vůbec není obsažen a dovolatel pro účely polemiky s tímto „názorem“ předjímá (v rozporu s R 19/2006 a s R 10/2014) vlastní skutkové závěry o tom, že první žalovaný nemohl mít žádné pochybnosti, na jejichž základě by mohl servery společnosti D sepsat do konkursní podstaty úpadce. Tato dovolací argumentace nemá právní význam též proto, že odporuje ustálené judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu k příčinné souvislosti (vycházející z teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti). Srov. např. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011, uveřejněného pod číslem 7/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod číslem 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a v něm označené odkazy na literaturu k teorii adekvátní příčinné souvislosti. Zničení elektronicky vedeného účetnictví dovolatele (ztráta dat na serveru) zjevně nemá původ v soupisu serveru (sám dovolatel v žalobě uvádí jako rozhodující příčinu vzniku škody zformátování dat na serveru); příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2005, uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[12] Má-li dovolatel za dovolacím soudem neřešenou otázku hmotného práva spočívající v názoru odvolacího soudu, že správce konkursní podstaty nenese žádnou odpovědnost za to, že věci sepsané do konkursní podstaty po jejich vyloučení z konkursní podstaty vrátí v poškozeném stavu oprávněné osobě, pak opět argumentuje právním posouzením věci, na kterém napadené rozhodnutí nespočívá (R 19/2006, R 10/2014).
[ 13 ] K námitce dovolatele, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu právním názorem, podle kterého za škodu způsobenou na datech dovolatele odpovídá „konkursní podstata“ představovaná aktuálním správcem konkursní podstaty úpadce a nikoli (osobně) první žalovaný, budiž uvedeno, že potud je napadené rozhodnutí souladné se závěrem formulovaným již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2003, sp. zn. 25 Cdo 2123/2001, uveřejněném pod číslem 88/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 88/2003“). V R 88/2003 a následně např. též v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, uveřejněném pod číslem 63/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 2316/2009, uveřejněném pod číslem 149/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že osobní majetkovou odpovědnost za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám nese správce konkursní podstaty, jestliže poruší povinnost dle §8 odst. 2 ZKV (nespravuje konkursní podstatu s odbornou péčí nebo porušil povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem funkce správce konkursní podstaty úpadce). Napadené rozhodnutí pak ve skutkové rovině vychází z toho, že první žalovaný (coby tehdejší správce konkursní podstaty úpadce) své povinnosti při správě serverů společnosti D v době, kdy byly sepsány v konkursní podstatě, neporušil (řádně je uložil a zajistil) a že mu nelze přičíst osobní majetkovou odpovědnost za „výsledek“ (za to, že servery byly předány jako zformátované, aniž se zjistilo, jak se to stalo). Právní posouzení věci na základě takto ustaveného skutku odpovídá judikatuře zmíněné v tomto odstavci.
[ 14 ] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u prvního žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. října 2017
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu