ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.3757.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 3757/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce FAIPON s. r. o., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26266997, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčnímu správci dlužníka ENERGOSUN a. s., identifikační číslo osoby 28386477, zastoupenému JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, o ochranu rušené držby, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 27 C 2/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. dubna 2017, č. j. 17 Co 107/2017-109, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 17. ledna 2017, č. j. 27 C 2/2017-88, Okresní soud v Teplicích (dále jen „okresní soud“) uložil žalovanému zdržet se svémocného rušení držby označených práv žalobce (bod I. výroku), rozhodl o soudním poplatku za žalobu (bod II. výroku) a o nákladech řízení (bod III. výroku).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu v napadených bodech I. a III. výroku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení před soudy nižších stupňů, a současně uloží žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné.
Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v ustanovení §238a o. s. ř. a vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. (dovolání směřuje proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. července 2015, sp. zn. 22 Cdo 2743/2015 (rozhodnutí je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 7. března 2016, sp. zn. II. ÚS 2843/15.
Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07 uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a u žalobce žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. srpna 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu