ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.3965.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 3965/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce K. M. , zastoupeného JUDr. Martinem Alešem, advokátem, se sídlem v Plzni, Houškova 524/30, PSČ 326 00, proti žalované M. P. , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 194/2010, o „dovolání“ žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. května 2015, č. j. 43 Cm 194/2010-200, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. května 2015, č. j. 43 Cm 194/2010-200, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 1. září 2010, č. j. 43 Cm 194/2010-11, uložil žalované zaplatit žalobci částku 1.080.000 Kč s 6% úrokem od 31. května 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.600 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 114.750 Kč.
Rozsudkem ze dne 13. března 2012, č. j. 43 Cm 194/2010-61, soud prvního stupně (pro částečné zpětvzetí žaloby) zastavil řízení co do částky 150.000 Kč s 6% úrokem z této částky od 2. července 2010 do zaplacení (výrok I.), v rozsahu, ve kterém byla žaloba vzata zpět a ve výroku o nákladech řízení co do částky 4.800 Kč vydaný směnečný platební rozkaz zrušil (výrok II.) a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.800 Kč zpět žalobci (výrok III.). Ve zbývajícím rozsahu ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok V.).
Proti tomuto rozsudku (a to výslovně jen proti výrokům IV. a V.) podala žalovaná odvolání.
Usnesením ze dne 11. května 2015, č. j. 43 Cm 194/2010-200, Krajský soud v Plzni – odkazuje na ustanovení §159a a §167 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.“) – zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté řízení o (opětovné) žádosti žalované o přiznání úplného osvobození od soudního poplatku za odvolání.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná „dovolání“, požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu §236 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu