Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.09.2017, sp. zn. 29 Cdo 4224/2017 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.4224.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.4224.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 4224/2017 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce UniCredit Factoring Czech Republic and Slovakia, a. s. , se sídlem v Praze 4 - Michli, Želetavská 1525/1, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 15272028, proti žalovanému Ing. F. Č. , zastoupenému Mgr. Evou Štauderovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Stráže 3662, PSČ 760 01, o zaplacení částky 4.276.374 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 154/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2017, č. j. 5 Cmo 419/2016-185, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Směnečným platebním rozkazem ze dne 31. srpna 2015, č. j. 56 Cm 154/2015-21, uložil Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) žalovanému (Ing. F. Č.), aby do 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu zaplatil žalobci (UniCredit Factoring Czech Republic and Slovakia, a. s.) směnečný peníz 4.276.374 Kč s 6% úrokem od 19. června 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 14.254,58 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 292.758,50 Kč. [2] K námitkám žalovaného soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. května 2016, č. j. 56 Cm 154/2015-88: 1/ Ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz (bod I. výroku). 2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů „námitkového“ řízení částku 124.872 Kč (bod II. výroku). [3] Usnesením ze dne 8. srpna 2016, č. j. 56 Cm 154/2015-120, soud prvního stupně: 1/ Zastavil (pro neuhrazení soudního poplatku z odvolání) řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 10. května 2016 (bod I. výroku). 2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). [4] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. května 2017, č. j. 5 Cmo 419/2016-185: 1/ Potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. srpna 2016 (první výrok). 2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [5] Proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení odvolacího řízení, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), tak, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, namítá, že je dán dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř., a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, aby vyznělo v tom duchu, že odvolací řízení se nezastavuje. [6] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. [7] Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním předestřené právní otázky (výkladu ustanovení §11 odst. 2 písm. n/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) je napadené rozhodnutí souladné s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2017, sp. zn. 33 Cdo 2055/2015 (dostupným na webových stránkách Nejvyššího soudu). [8] Tam Nejvyšší soud uzavřel (při výkladu ustanovení §11 odst. 2 písm. q/ zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. prosince 2011, obsahově identického s nynějším §11 odst. 2 písm. n/ zákona o soudních poplatcích), že dlužník s dispozičními oprávněními je osvobozen od soudních poplatků v řízeních o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, až od okamžiku, kdy insolvenční soud zjistil jeho úpadek (od rozhodnutí o úpadku dlužníka). [9] V argumentech předestřených dovolatelem Nejvyšší soud důvod ke změně této judikatury neshledal. [10] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a u žalobce žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 13. září 2017 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/13/2017
Spisová značka:29 Cdo 4224/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.4224.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Poplatky soudní
Insolvence
Dotčené předpisy:§11 odst. 2 písm. n) předpisu č. 549/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:11/13/2017
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 3726/17
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12