ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.5333.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 5333/2015-659
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce FOCUS - METAL, s. r. o. , se sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova 399/11, PSČ 757 01, identifikační číslo osoby 62303414, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, proti žalovanému J. Č. , o zaplacení částky 5.164.679 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 Cm 89/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. února 2015, č. j. 6 Cmo 12/2014-518, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 35.428 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
[1] Žalobou došlou soudu 23. listopadu 2001 se žalobkyně JUDr. Ladislava Stradějová, jako správkyně konkursní podstaty úpadce TESLA - ELEKTRONICKÉ SOUČÁSTKY, koncern Rožnov „v likvidaci“ (dále jen „L. S.“), domáhala po žalovaném J. Č. (coby bývalému správci konkursní podstaty úpadce) zaplacení částky 5.164.679 Kč, s tím, že jde o částku, kterou žalovaný vzal neoprávněně (bez vyúčtování) z konkursní podstaty úpadce (a nevrátil ji), respektive (co do částky 300.000 Kč) o částku, kterou žalovaný neoprávněně vyplatil z konkursní podstaty za činnosti, které měl vykonat osobně.
[2] V průběhu řízení [z titulu tvrzeného postoupení pohledávky, k němuž mělo dojít smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. srpna 2006 (dále jen „postupní smlouva“)] vstoupila na místo L. S. do řízení jako nový žalobce společnost FOCUS - METAL, s. r. o. (na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. srpna 2006, č. j. 8 Cm 89/2001-103, ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. prosince 2006, č. j. 6 Cmo 142/2006-136).
[3] Rozsudkem ze dne 14. července 2014, č. j. 8 Cm 89/2001-457, Krajský soud v Ostravě:
1/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 5.164.679 Kč (bod I. výroku).
2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 256.616,80 Kč (bod II. výroku).
[4] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. února 2015, č. j. 6 Cmo 12/2014-518:
1/ Potvrdil rozsudek krajského soudu (první výrok).
2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 74.258,89 Kč (druhý výrok).
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uváděje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že žaloba vůči němu bude zamítnuta.
[6] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[7] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v řešení dovoláním předestíraných právních otázek je napadené rozhodnutí souladné s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[8] V posouzení, zda žalovaný má k dispozici námitku neplatnosti postupní smlouvy, je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněném pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [rozsudek je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
[9] V posouzení, jakým způsobem se prověřuje (pro účely vedení sporu o náhradu škody s odvolaným správcem konkursní podstaty) hospodárnost vynaložení hotových výdajů bývalého správce konkursní podstaty, případně výdajů, které bývalý správce konkursní podstaty vynaložil z prostředků konkursní podstaty jako náklady spojené s udržováním a správou konkursní podstaty, je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2865/2011, uveřejněném pod číslem 22/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K tomu, že konkursnímu soudu zůstává (na něm je) konečný závěr o tom, zda výdaj nebo náklad vůbec mohl být zúčtován „na vrub“ konkursní podstaty nebo o tom, že výdaj nebo náklad je přemrštěný (v poměru k účelu, na který byl vynaložen), a že konkursní soud tento závěr činí při schvalování konečné zprávy dle §29 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, i v režimu zákona konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 30. dubna 2000, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 66/2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2011, pod číslem 119. Ostatně, týž závěr se podává z usnesení ze dne 17. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 301/2011, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správců konkursní podstaty úpadce, včetně bodu III. výroku o neschválení výdajů žalovaného ve výši 5.164.679 Kč.
[10] V posouzení, odkdy začíná běžet promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu škody vzniklého na majetku konkursní podstaty tím, že (bývalý) správce konkursní podstaty činil „na vrub“ konkursní podstaty výdaj nebo náklad přemrštěný (v poměru k účelu, na který byl vynaložen), je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu, ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1141/2011.
[11] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají (v souladu s ustanovením §137 o. s. ř.) z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 15. dubna 2015, č. l. 552-553) určené z částky 5.164.679 Kč podle §7 bodu 6. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, částkou 28.980 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) jde o částku 29.280 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 6.148 Kč tak jde celkem o částku 35.428 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 10. října 2017
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu