ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.5423.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 5423/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky Mgr. Ing. P. H. , za účasti společnosti 1) Edl a partneři, v. o. s. v likvidaci , se sídlem v Hradci Králové, Na Zahrádkách 268/18, PSČ 503 41, identifikační číslo osoby 24203319, zastoupené Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1037/49, PSČ 170 00, a 2) Dr. oec. M. E. , o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 Cm 62/2013, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2016, č. j. 14 Cmo 496/2015-761, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti Edl a partneři, v. o. s. v likvidaci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
III. Ve vztahu mezi navrhovatelkou a Dr. oec. M. E. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 9. října 2013, doručeným soudu prvního stupně 8. listopadu 2013, se navrhovatelka domáhala zrušení společnosti Edl a partneři, v. o. s. (nyní Edl a partneři, v. o. s. v likvidaci, dále jen „společnost“) s likvidací a jmenování své osoby likvidátorkou společnosti.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. července 2015, č. j. 28 Cm 62/2013-573, zastavil řízení o zrušení obchodní společnosti s likvidací z důvodu zpětvzetí návrhu na její zrušení (výrok I.), zamítl návrh na jmenování likvidátora (výrok II.), zrušil předběžné opatření Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2014, č. j. 28 Cm 62/2013-242 (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil (první a druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Soudy vyšly zejména z toho, že:
1) Společnost byla zrušena podle §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku [dále jen „obch. zák.“] ke dni 31. prosince 2013, a to v důsledku výpovědi navrhovatelky (jakožto jednoho ze dvou společníků) doručené společnosti 27. června 2013.
2) Druhý účastník Dr. oec. M. E., MBA, jakožto statutární orgán společnosti (a jediný zbývající společník) jmenoval dne 7. června 2014 podle §71 odst. 1 obch. zák. likvidátorem sebe.
3) Navrhovatelka vzala návrh ze dne 9. října 2013 zpět v rozsahu, v němž se domáhala zrušení společnosti.
Na takto ustaveném základu odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně (mimo jiné) v závěru, podle něhož, jmenoval-li likvidátora statutární orgán společnosti, je návrh na jmenování likvidátora soudem nedůvodný.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
V rozsahu, v němž směřuje dovolání proti druhému výroku, jímž odvolací soud potvrdil výrok III. usnesení soudu prvního stupně o zrušení předběžného opatření, není dovolání objektivně přípustné [§238 odst. 1 písm. g) o. s. ř.].
Ve zbývajícím rozsahu dovolání (jež nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř.) není přípustné podle §237 o. s. ř.
Odpověď na dovolatelkou předloženou otázku, zda je statutární orgán (společník) veřejné obchodní společnosti oprávněn po zrušení této společnosti jmenovat sebe likvidátorem této společnosti, se podává zcela jasně z textu ustanovení §71 odst. 1 obch. zák. (jež určuje: „Likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud. Likvidátorem může být jen fyzická osoba, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.“).
Z citovaného ustanovení je zjevné, že rozhodnutí o jmenování likvidátora náleží do působnosti statutárního orgánu, a jestliže jej jmenuje statutární orgán, nemůže jej jmenovat soud, a to ani v případech, kdy by statutární orgán takto učinil po lhůtě „bez zbytečného odkladu“, avšak dříve, než likvidátora jmenuje soud. Jinými slovy, uplynutím lhůty „bez zbytečného odkladu“ statutární orgán neztrácí svoji působnost rozhodnout o jmenování likvidátora; v důsledku jejího uplynutí se pouze „otevírá“ oprávnění soudu rozhodnout o jmenování likvidátora „namísto“ statutárního orgánu.
To, že likvidátorem může být jmenován i statutární orgán společnosti (jeho člen), se pak zjevně podává z §71 odst. 2 věty druhé obch. zák.
Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř.
S ohledem na řečené pak dovolání nečiní přípustným ani výklad lhůty bez zbytečného odkladu, upravené v §71 odst. 1 obch. zák. Jmenoval-li statutární orgán likvidátora dříve, než soud rozhodl o návrhu na jmenování likvidátora (zrušené) společnosti, není pro rozhodnutí soudu o podaném návrhu rozhodné, zda tak statutární orgán učinil bez zbytečného odkladu nebo až po uplynutí této lhůty.
Pouze na okraj pak Nejvyšší soud poznamenává, že jmenování dovolatelky (která není ani společnicí společnosti, ani jejím statutárním orgánem) likvidátorkou podle §71 odst. 7 obch. zák. by bylo možné pouze za předpokladu, že by soud nemohl jmenovat likvidátora podle §71 odst. 1 až 4 obch. zák. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 3829/2015).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto, Dr. oec. M. E., MBA podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízení nevznikly a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny zástupce společnosti za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 bodu 5 a §9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 3.100 Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatelky celkem 4.114 Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. května 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu