ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.5803.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 5803/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky MORAVA spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem v Dolní Moravě, Velká Morava 16, PSČ 561 69, identifikační číslo osoby 60931396, zastoupené JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, PSČ 530 02, o návrhu na zápis výmazu společnosti MORAVA spol. s r. o. v likvidaci z obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. C 5794/KSHK, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. srpna 2016, č. j. 14 Cmo 156/2016-213, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „rejstříkový soud“) usnesením ze dne 8. února 2016, č. j. C 5794/KSHK-188, Fj 64532/2015, odmítl návrh na zápis výmazu navrhovatelky do obchodního rejstříku ze dne 17. května 2013.
Učinil tak poté, kdy nejprve vyšší soudní úředník rejstříkového soudu (usnesením ze dne 11. června 2013, č. j. C 5794-RD20/KSHK-96, Fj 21326/2013) návrhu vyhověl, avšak označené rozhodnutí zrušil – k odvolání A. T., společníka navrhovatelky – rejstříkový soud (podle §9 odst. 1 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů) usnesením ze dne 22. října 2013, č. j. C 5794-RD26/KSHK-122, Fj 50340/2013 (neboť dosud nebylo ukončeno řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, zahájené návrhem společníka navrhovatelky po podání návrhu v projednávané věci).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí rejstříkového soudu k odvolání navrhovatelky potvrdil, maje za to, že návrhu na výmaz společnosti nelze vyhovět již proto, že – jak je soudu z úřední činnosti známo – probíhá řízení o vyslovení neplatnosti usnesení společníků přijatých mimo valnou hromadu navrhovatelky.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Námitkou, podle které přijetí usnesení rejstříkového soudu o odmítnutí návrhu bránila překážka věci rozhodnuté (a odvolací soud vyřešil tuto otázku procesního práva podle přesvědčení dovolatelky v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu), dovolatelka ve skutečnosti brojí proti usnesení rejstříkového soudu ze dne 22. října 2013, č. j. C 5794-RD26/KSHK-122, Fj 50340/2013, jímž zrušil své původní (vyhovující) usnesení (ze dne 11. června 2013, č. j. C 5794-RD20/KSHK-96, Fj 21326/2013), majíc za to, že společník dovolatelky nebyl účastníkem rejstříkového řízení a rejstříkový soud tudíž k jeho odvolání neměl zrušit již pravomocné usnesení o povolení výmazu. Označené usnesení rejstříkového soudu, jež nabylo právní moci, však není předmětem přezkumu dovolacím soudem v projednávané věci. Napadené usnesení odvolací soudu přitom na řešení této otázky procesního práva nezávisí; původní vyhovující usnesení rejstříkového soudu bylo odstraněno pravomocným usnesením téhož soudu a odvolací soud napadeným usnesením potvrdil (následně přijaté) rozhodnutí rejstříkového soudu o odmítnutí návrhu proto, že nejsou splněny předpoklady pro výmaz dovolatelky z obchodního rejstříku. Pro vyřešení této otázky tudíž není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř.
Domnívala-li se dovolatelka, že pro zrušení původního (vyhovujícího) usnesení rejstříkového soudu postupem podle §9 odst. 1 zákona č. 121/2008 Sb. nebyly splněny podmínky (neboť společník nebyl osobu oprávněnou podat proti němu odvolání a toto usnesení nabylo právní moci), měla tuto výhradu uplatnit prostřednictvím včas podaného odvolání proti usnesení rejstříkového soudu ze dne 22. října 2013, č. j. C 5794-RD26/KSHK-122, Fj 50340/2013 (k vadě odvolacího řízení spočívající v přezkoumání pravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně na základě řádného opravného prostředku srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1630/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, pod číslem 46).
Ve vztahu k ostatním námitkám (řádné ukončení likvidace, řádné vedení účetnictví) dovolatelka nevymezuje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí, ani některý z předpokladů přípustnosti dovolání vypočtených v §237 o. s. ř. V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), jíž dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí spočívá (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu