ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.5835.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 5835/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobkyně J. B. , proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu SIGMA , se sídlem v Olomouci, Černá cesta 138/6, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 00495069, o zaplacení vypořádacího podílu, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 71/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. března 2016, č. j. 5 Cmo 57/2016-84, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. ledna 2016, č. j. 30 Cm 71/2015-74, zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 18. května 2016, č. j. 30 Cm 71/2015-90 (vydaným asistentkou soudce) vyzval dovolatelku k odstranění nedostatku povinného zastoupení a k odstranění vad dovolání ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy s poučením, že nebude-li nedostatek povinného zastoupení odstraněn, bude dovolací řízení zastaveno, resp. nebudou-li odstraněny vady dovolání, může být dovolání odmítnuto.
K námitkám dovolatelky předseda senátu Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podle §9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, usnesením ze dne 6. června 2016, č. j. 30 Cm 71/2015-93, jež nabylo právní moci dne 10. června 2016, usnesení vydané asistentkou soudce potvrdil.
Usnesení na č. l. 90 bylo dovolatelce doručeno dne 23. května 2016, usnesení na č. l. 93 bylo dovolatelce doručeno 10. června 2016. Nedostatek povinného zastoupení dovolatelka neodstranila ve stanovené lhůtě ani později.
V usnesení ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněném pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“).
Uvedený závěr se prosadí i v poměrech této věci, v níž se žalobkyně, jež není zastoupena advokátem, ani nemá sama odpovídající právnické vzdělání, domáhá ustanovení zástupce v řízení o dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) její žádosti o ustanovení zástupce pro řízení ve věci samé.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolatelce v dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, jelikož dovolatelka své (domnělé) právo, resp. dovolání coby mimořádný opravný prostředek, uplatňuje zřejmě bezúspěšně (srov. §30 a §138 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 8. února 2016, č. j. 30 Cm 71/2015-80, odmítl žalobu v této věci, podanou u soudu dne 9. února 2015, pro její neurčitost. Usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, které žalobkyně odvoláním nenapadla, nabylo právní moci 1. března 2016. Tímto okamžikem se dovolání v této věci stalo bezpředmětným (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 3863/2014).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že je zbytečné vynakládat prostředky státu na to, aby při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva byla dovolatelka (lhostejno, zda nemajetná) zastoupena advokátem.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelce advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, a kdy dovolatelka přes výzvu neodstranila nedostatek povinného zastoupení, předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jejím dovolání podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu