ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.78.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 78/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. D. S. , advokáta, se sídlem v Brně, Filipínského 1534/55, PSČ 615 00, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, proti žalovanému Sberbank CZ, a. s. , se sídlem v Praze 5 - Jinonicích, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25083325, zastoupenému JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o zaplacení částky 129.400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 257/2006, za účasti PMS Přerov a. s. , se sídlem v Přerově, Komenského 3490/35, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 14617099, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2015, č. j. 5 Cmo 432/2014-326, a o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:
Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2015, č. j. 5 Cmo 432/2014-326, se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 25. října 2013, č. j. 42 Cm 257/2006-203, Městský soud v Praze:
1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce Mgr. D. S. domáhal po žalovaném Sberbank CZ, a. s., za účasti PMS Přerov a. s., jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce, zaplacení částky 129.400.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 % p. a. od 24. září 2002 do zaplacení (bod I. výroku).
2/ Uložil žalobci a vedlejšímu účastníku zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 594.538,70 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (bod II. výroku).
[2] K odvolání žalobce a vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. června 2015, č. j. 5 Cmo 432/2014-326:
1/ Změnil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu žalované jistiny tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 129.400.000 Kč (první výrok).
2/ Zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu a věc potud vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).
[3] Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání [ podáním datovaným 27. října 2015 (č. l. 341-365) ] a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí tak, že rozsudek soudu prvního stupně se v rozsahu žalované jistiny potvrzuje, případně aby potud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] V rámci podaného dovolání navrhl dovolatel současně odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu z příčin popsaných v článku VII. dovolání, tedy proto, že odvolací soud zatížil (podle dovolatele) napadené rozhodnutí velkým množstvím vad, které vylučují jeho zákonnost a ústavnost, a proto že pro dovolatele bude v budoucnu velmi problematické domoci se (po úspěchu dovolání) vrácení plnění přiznaného žalobci napadeným rozsudkem. Argumentaci k návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí zopakoval dovolatel v článku II. podání datovaného 30. června 2016 (č. l. 427-428), v němž vyzdvihl i „enormní“ výši přiznaného plnění. Podáním datovaným 9. září 2016 (č. l. 439-442) dovolatel doplnil návrh na odklad vykonatelnosti argumentem, že mu hrozí závažná újma, která se stala ještě více reálnou, neboť podle vyrozumění o zahájení exekuce přiznanou částku vymáhá (jako postupník) kyperská společnost FAGIANO HOLDINGS LTD. (dále jen „společnost F“), přičemž z příloh exekučního návrhu plyne, že společnost F nabyla pohledávku postoupením ještě v průběhu nalézacího řízení (takže v budoucnu by mohla být i zpochybněna aktivní věcná legitimace žalobce).
[5] Žalobce a vedlejší účastník ve společném vyjádření datovaném 21. září 2016 (č. l. 453-455) s návrhem na odklad vykonatelnosti nesouhlasili, poukazujíce mimo jiné na to, že dovolatel měl předmětnou částku zaplatit žalobci (připsat ji na jeho účet) k 11. září 2015. Přílohou vyjádření je (též):
1/ kopie exekučního návrhu (datovaného 2. prosince 2015), jímž se společnost F (jako oprávněný) domáhá vůči dovolateli (jako povinnému) nuceného zaplacení částky 129.400.000 Kč podle exekučního titulu, jímž je napadené rozhodnutí odvolacího soudu (č. l. 458-459);
2/ kopie usnesení ze dne 6. září 2016, č. j. 185 EX 1703/16-15, jímž Mgr. Svatopluk Šůstek, soudní exekutor Exekutorského úřadu v Olomouci (dále jen „soudní exekutor“), odložil exekuci vedenou společností F proti dovolateli (povinnému) k vymožení pohledávky ve výši 129.400.000 Kč do uplynutí lhůty dle §46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších zákonů, popřípadě (podá-li povinný v této lhůtě návrh na zastavení exekuce) do právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce (č. l. 469);
3/ kopie návrhu dovolatele (datovaného 15. září 2016) na zastavení exekuce vedené společností F vůči dovolateli, adresovaného soudnímu exekutorovi ke sp. zn. 185 EX 1703/16 (č. l. 463-467); v tomto podání dovolatel uvádí, že částku přiznanou napadeným rozhodnutím zaplatil žalobci (na jeho účet) k 7. září 2015.
[6] Podle ustanovení §243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“), jež je pro dovolací řízení v dané věci rozhodné vzhledem k bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.
[7] Ustanovení §243 písm. a/ o. s. ř. (ve znění po novele občanského soudního řádu provedené s účinností od 1. ledna 2013 zákonem č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) vymezuje coby předpoklad, za kterého lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti výslovně jen okolnost, že dovolateli by „neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila závažná újma“.
[8] V době před 1. lednem 2013 zákon výslovně nestanovil žádné předpoklady, za kterých může být odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí dovolacího soudu, k čemuž se v literatuře dovozovalo [ srov. dílo Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009 (dále jen „Komentář č. 1“), str. 1951-1952 ], že s přihlédnutím k účelu, k jakému odklad vykonatelnosti slouží, předpokladem pro (vyhovující) rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti je, že:
1/ dovolání má všechny náležitosti, je dostatečně určité a srozumitelné a nemá tedy vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení,
2/ dovolání bylo podáno včas (§240) k tomu legitimovaným účastníkem a je přípustné a současně,
3/ podle obsahu spisu je pravděpodobné, že dovolání bude úspěšné.
[9] O tom, že (přípustné) dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu nasvědčují tomu, že dovolatelem uvedený dovolací důvod je zřejmě naplněn nebo že řízení může být postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že může být postiženo některou z tzv. zmatečnostních vad řízení. Tomu odpovídala i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 1998, sp. zn. 27 Cdo 193/98).
[10] Tamtéž (Komentář č. 1, str. str. 1951-1952) se uvádí, že nařízení odkladu vykonatelnosti přichází v úvahu jen tehdy, může-li být podle napadeného rozhodnutí nařízen výkon rozhodnutí. Jestliže se napadené rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu nevykonává (jde např. o rozsudek nahrazující projev vůle nebo o rozsudek o určení právního vztahu nebo práva), může se dovolatel účinkům takových pravomocných rozhodnutí bránit u příslušného soudu prvního stupně návrhem na vydání předběžného opatření, jsou-li splněny předpoklady podle §74 a násl. o. s. ř. Tomu opět odpovídala i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [ srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. 29 Odo 905/2006, uveřejněný pod číslem 83/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sen. zn. 29 ICdo 10/2012; rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu ].
[11] Judikatura Nejvyššího soudu k ustanovení §243 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012 se pak shodovala v tom, že důvodem pro odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí je především skutečnost, že „neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí“ by mohla být dovolateli způsobena „újma“ na jeho právech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2008, sp. zn. 30 Cdo 57/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2008, sp. zn. 33 Cdo 1716/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. července 2008, sp. zn. 29 Cdo 1067/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. července 2008, sp. zn. 30 Cdo 2277/2008).
[12] K výkladu §243 o. s. ř. ve znění rozhodném pro tuto věc se pak v literatuře uvádí, že k odkladu právní moci napadeného rozhodnutí soud přikročí tehdy, je-li dovolatel „závažně ohrožen“ ve svých právech [ srov. např. dílo Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013 (dále jen „Komentář č. 2“), str. 764-765 ]. Ani výklad §243 o. s. ř. v rozhodném znění se v literatuře neomezuje na závěr, že předpoklad výslovně uvedený v §243 písm. a/ o. s. ř. je jediným předpokladem úspěchu návrhu (dovolatele) na odklad vykonatelnosti. V Komentáři č. 2 se k tomu uvádí (na stejném místě), že dovolací soud odloží buď vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebo jeho právní moc, nemůže však rozhodnout jak o odkladu vykonatelnosti, tak (kumulativně) i o odkladu právní moci. Přednost má odklad vykonatelnosti před odkladem právní moci, je-li takový odklad možný a postačující. Postačuje-li odklad vykonatelnosti k zabránění závažné újmě na právech dovolatele, rozhodne soud o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Jestliže by případný odklad vykonatelnosti nechránil „žalobcova práva“ (správně „dovolatelova práva“) a nebylo by tak možné dosáhnout sledovaného záměru, soud rozhodne o odkladu právní moci. Dalším (dovozovaným) předpokladem je, že odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (v judikatuře k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 33 Cdo 1850/2017).
[13] V porovnání s judikaturou Nejvyššího soudu k ustanovení §243 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012 je ustanovení §243 písm. a/ o. s. ř. v rozhodném znění (účinném od 1. ledna 2013) formulováno přísněji v tom směru, že k odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí nepostačuje prostá (jakákoli) „újma“, nýbrž „závažná újma“. Jinak lze vykládat úpravu obsaženou v ustanovení §243 písm. a/ o. s. ř. v rozhodném znění (podle přesvědčení Nejvyššího soudu) shodně se závěry formulovanými v literatuře (srov. opět Komentář č. 1 a Komentář č. 2) k institutu odkladu vykonatelnosti rozhodnutí v dovolacím řízení ve znění účinném před i po 1. lednu 2013.
[14] Na tomto základě lze shrnout, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a/ o. s. ř. ( v rozhodném znění ), patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [ dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí ] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,
5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
[15] Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [ dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí ], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele).
[16] Je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění povinnému (dovolateli), který je právnickou osobou (jako v tomto případě), je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující možný dopad vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do „majetkových“ poměrů povinného (dovolatele), tedy poměření toho, jak „závažně“ se (případně též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jež se mohou týkat i osoby oprávněného) vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem „neprodleným“ výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit (se zřetelem k výši vymáhané částky) v „majetkových“ poměrech povinného (dovolatele) [se zřetelem k rozsahu majetku povinného (dovolatele) a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí].
[17] O tom, že (přípustné) dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu nasvědčují tomu, že dovolatelem uvedený dovolací důvod je zřejmě (zjevně) naplněn nebo že řízení může být postiženo některou z vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Jinak řečeno, dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyššího soudu u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.).
[18] Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatele (žalovaného) na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v této věci Nejvyšší soud uzavírá (v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu), že:
1/ Jsou splněny předpoklady uvedené v odstavci [14] pod body 1/, 2/ a 5/, když dovolání žalovaného nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a je přípustné subjektivně [podal je žalovaný jako účastník, v jehož poměrech nastala prvním výrokem rozhodnutí odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněného pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)] i objektivně [dovoláním předestřená právní otázka nebyla v dotčených exekučně konkursních souvislostech beze zbytku zodpovězena dovolacím soudem (srov. §237 o. s. ř.) a pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř. ] , podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, a případný odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
2/ Není splněn předpoklad uvedený v odstavci [14] pod bodem 3/ [ nelze dovodit, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech ].
[19] Závažná újma na jeho právech má dovolateli hrozit (podle jeho tvrzení) proto, že by „neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí“ byl přinucen zaplatit žalobci částku uvedenou v napadeném rozhodnutí (129.400.000 Kč) a že po (dovolatelem očekávaném) zrušení napadeného rozhodnutí bylo (pro dovolatele) obtížně vymahatelné vrácení této částky. Taková argumentace je ovšem zjevně nemístná (nepřípadná), jestliže dovolatel předmětnou částku uhradil žalobci dobrovolně (jak uvádí v podání adresovaném soudnímu exekutorovi) již k 7. září 2015, tedy ještě předtím, než byla předmětná věc vůbec předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání (to se stalo až 8. ledna 2016, srov. č. l. 388), ba dokonce ještě předtím, než bylo sepsáno dovolání (to se stalo až 27. října 2015, srov. č. l. 341-365). Jinak řečeno, „závažnou újmu“, jež mu má (teprve) hrozit výkonem rozhodnutí nebo exekucí, si dovolatel již 7. září 2015 [ tedy více než 3 měsíce předtím, než společnost F (nikoli žalobce) podala exekuční návrh ] „přivodil sám“ tím, že podle exekučního titulu (napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) plnil dobrovolně. A ještě jinak řečeno, podle ustanovení §243 písm. a/ o. s. ř. nelze odložit vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, které dovolatel předtím splnil dobrovolně.
[20] Nejvyšší soud proto návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí odvolacího soudu zamítl jako nedůvodný; tím, zda je splněn předpoklad dle odstavce [14] bodu 4/ [zda podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné ] , se Nejvyšší soud (pro nadbytečnost) již nezabýval.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. srpna 2017
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu