ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.101.2016.1
KSOS 38 INS XY 38 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 101/2016-263
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. Martina Fuchsiga , se sídlem v Oticích, Hlavní 25, PSČ 747 81, insolvenčního správce dlužníka M. P., proti žalované J. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené K. M., obecným zmocněncem, narozeným XY, bytem XY, o neúčinnost právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 ICm XY jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. P. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 38 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. července 2016, č. j. 38 ICm XY, 13 VSOL XY (KSOS 38 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 8. září 2015, č. j. 38 XY, zamítl žalobu o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka vůči věřitelům (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve věci samé (první výrok), změnil jej co do výše náhrady nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněný výklad §242 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), přijatý odvolacím soudem, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. zejména dovolatelem citovaný rozsudek ze dne 30. června 2016, sen. zn. 29 ICdo 44/2014, dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Odvolací soud nepotvrdil výrok rozsudku insolvenčního soudu o zamítnutí žaloby proto, že by zde nebyla pluralita věřitelů (jak naznačuje dovolatel), ale proto, že dovolatel ani přes poučení podle §118a odst. 1 o. s. ř. netvrdil konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na úmysl dlužníka zkrátit uspokojení věřitele. Přitom závěr, podle něhož je prokázání takového úmyslu nezbytným předpokladem pro vyhovění žalobě podle §242 insolvenčního zákona, se podává jak z výslovného znění označeného ustanovení, tak i výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 44/2014 (jenž byl na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, které se konalo dne 8. března 2017, schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu