ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.66.2017.1
MSPH 60 INS XY
160 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 66/2017-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Mgr. Kamila Košiny, soudního exekutora, se sídlem ve Zdíkově 79, PSČ 384 73, zastoupeného JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 1705/18, PSČ 370 01, proti žalovanému Mgr. Bc. Igoru Tomáškovi , se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1550/6, PSČ 130 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Ing. S.. Š, narozenéhoXY, o určení výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 160 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Ing. S. Š ., narozeného XY, bytemXY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2016, č. j. 160 ICm XY, 103 VSPH XY (MSPH 60 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 4. října 2016, č. j. 160 ICm XY, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
Odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že žádost o osvobození od soudních poplatků je neopodstatněná, když majetkové poměry žalobce nebyly doloženy. V této souvislosti označil za nepřípadný žalobcův argument, že analogickým výkladem ustanovení §11 odst. 2 písm. o/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (ve znění pozdějších předpisů), lze dovodit, že žalobce je stejně jako insolvenční správce osvobozen od soudních poplatků ze zákona.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.").
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné s judikaturou Nejvyššího soudu, z níž plyne, že pro závěr, zda lze žalobci přiznat osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., jsou úvahy o tom, zda žalobce je v projednávané věci ex lege osvobozen od soudních poplatků podle ustanovení §11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, právně bezcenné (bezvýznamné). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 73/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 35/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2017, sp. zn. 23 Cdo 1539/2015 (rozhodnutí jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Jinak řečeno, judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že institut zákonného osvobození od soudních poplatků upravený v §11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích nelze zaměňovat s institutem upraveným v §138 o. s. ř., což dovolatel zjevně (a nesprávně) činí. Srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 ICdo 88/2015.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu