ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.92.2016.1
KSUL 44 INS XY
44 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 92/2016-93
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. Jana Rippela , se sídlem v Lounech, Dobroměřice 149, PSČ 440 01, jako insolvenčního správce dlužníků T. S. a. A. S., zastoupeného JUDr. Petrem Šmídkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Jestřábí 974/1, PSČ 460 01, proti žalované CHOMUTOVSKÉ BYTOVÉ a. s., se sídlem v Chomutově, Křižíkova 1098/6, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 27 34 13 13, zastoupené doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem, se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, PSČ 430 01, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků T. S., narozeného XY a A. S., narozené XY. obou bytem v XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2016, č. j. 44 ICm XY, 103 VSPH XY (KSUL 44 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 8. října 2015, č. j. 44 ICm XY, určil, že žalovaná (CHOMUTOVSKÁ BYTOVÁ a. s.) nemá za dlužníky (T. S. a A. S.) pohledávku ve výši 359.737,20 Kč.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 22. června 2016, č. j. 44 ICm XY, 103 VSPH XY (KSUL 44 INS XY), rozsudek insolvenčního soudu (mimo jiné) změnil tak, že zamítl žalobu o určení, že žalovaná nemá za dlužníky pohledávku ve výši 206.310,60 Kč.
Proti výše uvedenému výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovolatelem zpochybněno [vztahující se k výkladu ustanovení §199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) co do řešení otázky, zda je insolvenční správce oprávněn popřít vykonatelnou pohledávku z důvodu jejího promlčení, k němuž došlo ještě před zahájením nalézacího řízení], zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 74/2014, jenž byl dne 17. května 2017 schválen občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), a k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 89/2015 (toto usnesení Nejvyšší soud přijal ve věci, na kterou v dovolání výslovně poukazoval i dovolatel v projednávané věci).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §202 odst. 1 insolvenčního zákona, když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl, přičemž ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu řízení proti insolvenčnímu správci.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu