ECLI:CZ:NS:2017:29.ND.418.2016.1
sp. zn. 29 Nd 418/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně České provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě , se sídlem v Opavě, Rybí trh 185/16, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 44 94 14 39, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, proti žalovanému Slezskému zemskému muzeu , se sídlem v Opavě, Nádražní okruh 669/31, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 00 10 05 95, zastoupenému Mgr. Markem Urbišem, advokátem, se sídlem v Opavě, Partyzánská 1565/18, PSČ 747 05, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 253/2015, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Opavě se nepřikazuje z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Žalobou došlou Okresnímu soudu v Opavě dne 23. prosince 2015 se žalobkyně (Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě) domáhá vůči žalovanému (Slezskému zemskému muzeu) nahrazení souhlasu žalovaného s dohodou o vydání movitých věcí uzavřenou podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi).
V podání datovaném 15. listopadu 2016 žalobkyně navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti delegována Obvodnímu soudu pro Prahu 1, s tím, že u Okresního soudu v Bruntále, u Okresního soudu v Olomouci a u Okresního soudu v Opavě vede více sporů s obdobným právním a téměř identickým skutkovým základem, přičemž „u většiny sporů má řízení vícero účastníků“, kteří mají − stejně jako zástupce žalobkyně – sídlo v Praze.
Žalovaný s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasí, když oba účastníci řízení mají sídlo v Opavě; okolnost, že zástupce žalobkyně má sídlo v Praze 1, není důvodem pro postup podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Přitom obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Obdobně tak samotná okolnost, že právní zástupce účastníka řízení má sídlo mimo obvod příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno spatřovat důvod pro přikázání věci jinému soudu. V poměrech dané věci rovněž nelze přehlédnout, že žalovaný s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasí.
Argumenty uváděné žalobkyní tak bez dalšího nelze pokládat za důvody, které by opodstatnily delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti. Nejsou totiž způsobilé prolomit zásadu vyjádřenou v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Opavě, u nějž je věc vedena, i Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), proto po zvážení rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. naplněn není.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2017
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu