ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.128.2017.1
KSPH 42 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 128/2017-B-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka M. T. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS XY, o splnění oddlužení, o dovolání I KT INSOLVENCE v. o. s . , se sídlem v Plzni, Koperníkova 822/25, PSČ 301 00 , identifikační číslo osoby 29113091, insolvenčního správce dlužníka M. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2017, č. j. KSPH 42 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 14. března 2017, č. j. KSPH 42 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „ insolvenční soud “):
[1] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka M. T. (bod I. výroku).
[2] Schválil vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce IKT INSOLVENCE v. o. s., podle níž: odměna insolvenčního správce činí 23.250 Kč, náhrada hotových výdajů činí 6.028 Kč a daň z přidané hodnoty činí 6.148,38 Kč, tj. celkem 35.426,38 Kč (bod II. výroku).
[3] Neschválil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce za období od 1. října 2016 do 28. února 2017 ve výši 4.500 Kč s daní z přidané hodnoty ve výši 945 Kč, tj. celkem ve výši 5.445 Kč (bod III. výroku).
[4] Zprostil insolvenčního správce funkce (bod IV. výroku).
[5] Osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (bod V. výroku).
[6] Uložil plátci mzdy nebo jiného příjmu dlužníka, aby ode dne vydání usnesení již nestrhával dlužníku žádné částky a mzdu nebo jiný příjem nadále vyplácel přímo dlužníku (bod VI. výroku).
[7] Uložil insolvenčnímu správci, aby do 14 dnů od právní moci usnesení vyplatil dlužníku přeplatek vzniklý v průběhu insolvenčního řízení ve výši 7.274 Kč (bod VII. výroku).
[8] Určil, že právní mocí usnesení insolvenční řízení končí (bod VIII. výroku).
K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí insolvenčního soudu potvrdil v bodu II. výroku v části týkající se schválení odměny insolvenčního správce ve výši 23.250 Kč a změnil v části týkající se náhrady hotových výdajů tak, že je schválil ve výši 4.650 Kč, s tím, že schválená odměna a náhrada hotových výdajů činí celkem 27.900 Kč, tj. 33.759 Kč včetně daně z přidané hodnoty, a změnil v bodech III. a VII. výroku tak, že neschválená výše odměny a náhrady hotových výdajů činí celkem 7.112 Kč včetně daně z přidané hodnoty a vzniklý přeplatek činí 8.941 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, v němž namítá, že odvolací soud chybně aplikoval ustanovení vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „vyhláška“), týkající se náhrady cestovných nákladů insolvenčního správce.
Přípustnost dovolání vymezuje tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky, zda lze cestovní náklady insolvenčního správce zahrnout pod ustanovení §7 odst. 4 vyhlášky, a to v situaci, kdy ustanovení §7 odst. 1 vyhlášky výslovně uvádí: „Výše náhrady cestovných nákladů se řídí zvláštními právními předpisy“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné (...) c/ proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (…).
Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení insolvenčního soudu o odměně a nákladech insolvenčního správce při splnění oddlužení, je usnesením, kterým se odvolací řízení končí.
Zbývá určit, zda se na danou věc nevztahuje některý z případů omezení přípustnosti dovolání, jak jsou upraveny v ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř.
Z tvrzení obsažených v dovolání je patrné, že dovolatel nesouhlasí s tím, že mu odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu nepřiznal náhradu cestovních nákladů za použití osobního automobilu za cestu k přezkumnému jednání ve výši 1.667 Kč včetně daně z přidané hodnoty.
Dovolatel tak napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč; současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného hodnotového omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní).
Obecně k možnosti aplikace ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněné pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud tudíž dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu