ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.76.2017.1
KSBR 27 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 76/2017-A-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenční věci dlužnice K. D. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Radkem Foralem, advokátem, se sídlem v Napajedlech, Masarykovo náměstí 220, PSČ 763 61, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele BTF Projekt, a. s. , se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29035945, zastoupeného JUDr. Vladislavem Prokůpkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. ledna 2017, č. j. KSBR 27 INS XY, 4 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27. září 2016, č. j. KSBR 27 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zjistil k návrhu insolvenčního navrhovatele BTF Projekt, a. s. úpadek dlužnice K. D. (bod I. výroku), ustanovil insolvenčního správce (bod II. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod III. výroku), deklaroval, kdy nastávají účinky rozhodnutí (bod IV. výroku), vyzval věřitele, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky (bod V. výroku), vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci sdělili zajišťovací práva, která uplatňují na věcech dlužnice (bod VI. výroku), nařídil přezkumné jednání (bod VII. výroku), svolal schůzi věřitelů (bod VIII. výroku), uložil dlužnici sestavit seznam majetku a závazků (bod IX. výroku), uložil insolvenčnímu správci předložit seznam přihlášených pohledávek (bod X. výroku), uložil tomu, kdo má u sebe majetek dlužnice náležející do majetkové podstaty, aby to oznámil insolvenčnímu správci (bod XI. výroku) a uložil insolvenčnímu navrhovateli zaplatit soudní poplatek (bod XII. výroku).
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil body I. až III. usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a odmítl odvolání dlužnice proti bodu IV. až XII. výroku rozhodnutí insolvenčního soudu (druhý výrok).
Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem vyšel z toho, že insolvenční navrhovatel má za dlužnicí pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 11. února 2011 (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě insolvenční navrhovatel poskytl dlužnici úvěr ve výši 850 000 Kč. Pohledávka z úvěrové smlouvy činí (v současné době) 420 000 Kč. Dalším věřitelem dlužnice je L. P. (dále jen „L. P.“), s pohledávkou ve výši 13 801,25 Kč, kterou tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení. Obranu dlužnice, že má dostatečný majetek k uspokojení osvědčených pohledávek, shledal odvolací soud nedůvodnou, neboť měl za prokázané, že na nemovitostech dlužnice váznou zástavní práva a insolvenční navrhovatel nemůže vydobýt své splatné pohledávky za dlužnicí bez obtíží exekucí, neboť tuto vede bezúspěšně již od roku 2012.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jež podle svého obsahu směřuje proti prvnímu výroku usnesení, kterým odvolací soud potvrdil bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu (dlužnice zpochybňuje toliko závěr odvolacího soudu, že je v úpadku). Nejvyšší soud odmítl dovolání dlužnice podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
Dovolání nečiní přípustným námitka dlužnice, podle níž pohledávka insolvenčního navrhovatele neexistuje, neboť dovolatelka uhradila v rámci exekučního řízení na pohledávku insolvenčního navrhovatele z úvěrové smlouvy více, než činí samotná pohledávka (dlužnice měla uhradit částku 430 000 Kč, odvolací soud měl za osvědčenou pohledávku ve výši 420 000 Kč). Touto výhradou totiž dovolatelka nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale brojí proti jeho skutkovým závěrům a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod, k jehož přezkoumání nelze dovolání připustit (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Jak navíc plyne z obsahu spisu, insolvenční navrhovatel v insolvenčním návrhu a v přihlášce do insolvenčního řízení tvrdil, že pohledávka z úvěrové smlouvy činí jen na jistině 850 000 Kč. V odvolacím řízení dovolatelka uváděla, že tato pohledávka, kterou insolvenční navrhovatel vymáhal v exekučním řízení, byla v částce 430 000 Kč uhrazena, k čemuž dovolatelka k výslovnému dotazu odvolacího soudu při jednání dne 18. ledna 2017 potvrdila, že na této pohledávce „stále vázne nezaplacená částka ve výši 420 000 Kč“. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že dovolatelka má dluh ve výši 420 000 Kč.
Oproti mínění dovolatelky není napadené rozhodnutí v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ani v otázce posouzení platební schopnosti dlužnice.
Na dovolatelkou označené usnesení ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4462/2011 (vydané v poměrech vycházejících ze zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání), Nejvyšší soud navázal při výkladu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), především v usnesení ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 83/2012“), v němž formuloval a odůvodnil závěr, že to, že je dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v §3 odst. 2 insolvenčního zákona, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky, vede jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené).
Tamtéž Nejvyšší soud – k obraně dlužníka (vyvracejícího domněnku své platební neschopnosti) založené na tvrzení, že má majetek postačující k úhradě pohledávek věřitelů – dodal, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem.
Namítá-li dovolatelka, že insolvenční návrh měl být zamítnut, neboť „věřitel svou pohledávku vymohl v rámci exekučního řízení a v době podání návrhu již pohledávka neexistovala“, zjevně vychází z jiného skutkového stavu věci, než jaký byl zjištěn soudy nižších stupňů. Jak shora uvedeno, odvolací soud uzavřel, že pohledávka insolvenčního navrhovatele i po zohlednění platby uskutečněné v rámci exekučního řízení nadále existovala ve výši 420 000 Kč.
K uvedenému lze doplnit, že odvolací soud v souladu s označenou judikaturou posuzoval i obranu dlužnice založenou na tvrzení, že není v platební neschopnosti, neboť disponuje majetkem (nemovitosti), jehož hodnota převyšuje (osvědčené) pohledávky věřitelů dlužnice. Se závěrem odvolacího soudu, podle něhož tato obrana není důvodná, neboť na nemovitostech dlužnice váznou zástavní práva ve prospěch insolvenčního navrhovatele, který nemůže vydobýt své splatné pohledávky za dlužnicí ani v exekuci, kterou vede již od roku 2012, dovolatelka v dovolání nijak konkrétně nepolemizuje.
Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani poslední z dlužnicí předestřených otázek, a to zda je možno v rámci odvolacího řízení posoudit „jako jeden ze základních předpokladů pro prohlášení konkursu nově přihlášenou pohledávku (po prohlášení konkursu) a oprávněnost, respektive existenci této pohledávky, přestože je oprávněnost této pohledávky předmětem samotného soudního řízení“.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněném pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení ze dne 25. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 19/2010, v usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2012, a v usnesení ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 NSČR 25/2015, uzavřel, že odvolací soud může přihlédnout v odvolacím řízení při posouzení, zda dlužník je v úpadku, také ke skutečnostem nebo důkazům (vztahujícím se k úpadku dlužníka), jež zde byly (a jako takové mohly být uplatněny) již před rozhodnutím o úpadku, avšak do té doby nevyšly v insolvenčním řízení najevo.
Rozhodnutí odvolacího soudu, který při posouzení úpadku vzal v potaz rovněž pohledávku přihlášenou až po rozhodnutí o úpadku, která však v době rozhodnutí o úpadku byla společně s pohledávkou insolvenčního navrhovatele způsobilá osvědčit úpadek dlužníka, těmto právním závěrům odpovídá.
Pouhá skutečnost, že o pohledávce některého z věřitelů (v posuzované věci věřitele L. P.) je vedeno soudní řízení, nevylučuje, aby pohledávka mohla být zohledněna při posuzování úpadku dlužníka. Nejde-li o situaci, kdy sporné skutečnosti týkající se pohledávky není možné v insolvenčním řízení osvědčit pouze listinami a provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněné pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2012, sen. zn. 29 NSČR 15/2010, uveřejněné pod číslem 10/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 72/2011), soudu nic nebrání přihlédnout i k takové pohledávce. Těmto závěrům napadené rozhodnutí neodporuje, neboť „spornost“ pohledávky spočívala toliko v právním posouzení jejího promlčení, při němž soud žádné rozsáhlé dokazování (nahrazující občanskoprávní řízení) neprováděl. Závěr odvolací soudu, že pohledávka L. P. promlčena není, pak dovolatelka v dovolání nijak konkrétně nezpochybňuje.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelce, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu