ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.81.2016.1
KSUL 46 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 81/2016-B-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka P. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 46 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání Insolvency Project v. o. s. , se sídlem v Hradci Králové – Pražském Předměstí, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 28860993, jako insolvenčního správce dlužníka Petra Kubovského, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 2015, č. j. KSUL 46 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 20. října 2015, č. j. KSUL 46 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce Insolvency Project v. o. s. vyplatil zajištěnému věřiteli Hypoteční bance, a. s. (dále jen „zajištěný věřitel“) výtěžek zpeněžení ze zajištění ve výši 487 900,20 Kč (bod I. výroku), uložil insolvenčnímu správci povinnost a/ vydat dlužníkovi P. K. přebytek výtěžku zpeněžení ve výši 21 567,48 Kč, b/ upravit seznam přihlášek pohledávek pokud jde o zajištěného věřitele, c/ podat soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtěžku zpeněžení do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí (bod II. výroku), vyslovil souhlas s náklady spojenými se zpeněžením ve výši 23 400 Kč (bod III. výroku) a určil zálohu na odměnu insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele ve výši celkem 52 132,32 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod IV. výroku).
K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí insolvenčního soudu v bodu II. výroku jen tak, že uložil insolvenčnímu správci vydat dlužníkovi přebytek výtěžku zpeněžení ve výši 20 567,48 Kč, a v bodu IV. výroku jen tak, že záloha na odměnu insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení činí 9 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, tj. částku 53 132,32 Kč včetně daně z přidané hodnoty.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, které má za přípustné, neboť „jde o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“; současně nejde o věc vyloučenou z dovolacího přezkumu podle §238 nebo §238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že insolvenčnímu správci bude přiznána záloha na odměnu ve výši 58 387,18 Kč včetně daně z přidané hodnoty a dlužníkovi bude vydán přebytek výtěžku zpeněžení ve výši 15 312,62 Kč.
Dovolání insolvenčního správce, které mohlo být přípustné jen podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné (…) c/ proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (…).
Usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání insolvenčního správce proti rozhodnutí insolvenčního soudu o vydání přebytku zpeněžení majetkové podstaty dlužníkovi a o odměně insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení zajištění (§1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů), je usnesením, kterým se odvolací řízení končí.
Zbývá posoudit, zda se na danou věc nevztahuje některý z případů omezení přípustnosti dovolání, jak jsou upraveny v §238 odst. 1 o. s. ř.
V poměrech dané věci je nepochybné, že dovolatel nesouhlasí s přiznanou výší odměny insolvenčního správce v rozsahu částky 5 254,86 Kč (rozdíl mezi dovolatelem požadovanou částkou 58 387,18 Kč a odvolacím soudem přiznanou částkou 53 132,32 Kč); napadá tak rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč; současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní).
Obecně k možnosti užití §238 odst. 1 o. s. ř. i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněné pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Konečně Nejvyšší soud dodává, že právní úprava přípustnosti dovolání obsažená v občanském soudním řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, již neobsahuje [na rozdíl od §238a odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012] zvláštní úpravu dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu