ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.1143.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 1143/2017-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 11. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 2 To 1/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 1/2014, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 2 To 1/2017, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 34 T 1/2014, zrušují .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný P. K. nebere do vazby .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 34 T 1/2014, byl obviněný P. K. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku na skutkovém základě spočívajícím v podstatě v tom, že jako jediný společník a jednatel obchodní společnosti FYKONY, s. r. o., jako jediný oprávněný disponovat bankovními účty a pokladní hotovostí včetně provozních záloh realizoval postupně v době od 16. 11. 2007 do 31. 12. 2008 hotovostní výběry, výběry prostřednictvím platební karty a platby platební kartou z účtů společnosti FYKONY, s. r. o., v celkové výši 7.900.000 Kč, které byly účetně zaevidovány jako hotovost v pokladně, které z pokladny vyčerpal jako provozní zálohy, a které použil dosud nezjištěným způsobem pro svou potřebu, a které byly určeny k zajištění úhrad souvisejících s činností této společnosti, když konkrétně
v období od 16. 11. 2007 do 27. 12. 2007 vybral částku 2.000.000 Kč jako zálohu na výdaje obchodní společnosti a tuto částku nevyúčtoval v účetnictví a vzniklý finanční schodek v účetnictví účetně pokryl dodatečným zaevidováním smlouvy o půjčce částky 2.000.000 Kč do účetnictví společnosti a tuto smlouvu podepsal jménem obchodní společnosti a současně jako dlužník a částku 2.000.000 Kč nevrátil,
následně v období od 2. 1. 2008 do 31. 12. 2008 nevyúčtoval část odčerpaných finančních prostředků z účtů společnosti za rok 2008 ve výši 5.615.672 Kč a rozdíl zůstatků provozních záloh na počátku a konci roku 2008 ve výši 284.328 Kč, tedy celkem nevyúčtoval 5.900.000 Kč, přičemž takto vzniklý finanční schodek na účtu provozních záloh společnosti účetně pokryl zaevidováním smlouvy o půjčce částky 5.900.000 Kč ze dne 29. 2. 2008 do účetnictví společnosti za rok 2008, smlouvu o půjčce podepsal jménem této obchodní společnosti a současně jako dlužník, částku 5.900.000 Kč nevrátil, toliko v lednu 2008 zaplatil částku 1.000.000 Kč společnosti FYKONY, s. r. o.
a v důsledku špatné finanční situace společnosti FYKONY, s. r. o., a její předluženosti podal insolvenční návrh, přičemž v rámci insolvenčního řízení byl zjištěn úpadek a na majetek společnosti prohlášen konkurz, a společnosti FYKONY, s. r. o., svým jednáním způsobil škodu ve výši 7.900.000 Kč.
Za to byl podle §206 odst. 5 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních korporacích v trvání tří let. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená společnost odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních obviněného a jeho otce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 2 To 1/2017 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 25. 4. 2017 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V dovolání obviněný namítl, že podle skutkové věty z účtu či pokladny společnosti FYKONY, s. r. o., vyčerpal peněžní prostředky, které použil „dosud nezjištěným způsobem pro svou potřebu“ . Jelikož nebylo zjištěno, jakým způsobem s předmětnými peněžními prostředky naložil, nelze učinit závěr, že si je přisvojil, tedy použil pro svoji potřebu. Proto nemohl naplnit skutkovou podstatu zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Obviněný se domnívá, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že chybějící peněžní prostředky použil na úhradu provozu společnosti, což pouze nemohl doložit odpovídajícími prostředky účetní evidence. Podle obviněného je nesprávné dovozovat jeho úmysl chybějící prostředky si ponechat, když je současně zaevidoval jako půjčky, čímž deklaroval, že peněžní prostředky naopak patří společnosti. Základním zásadám trestního řízení se pak podle obviněného příčí postup soudů, kterým bylo přeneseno důkazní břemeno na obviněného, aby prokazoval, jakým způsobem s předmětnými peněžními prostředky naložil. Obviněný rovněž poukázal na to, že je v podstatě nemožné, aby došlo k nakládání s peněžními prostředky společnosti v rozporu s účelem svěření za situace, kdy o tomto účelu rozhoduje táž osoba – jednatel, která s těmito prostředky zároveň nakládá. Za nesprávné považuje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 222/2006, které podle něj zaměňuje zákonnou povinnost uloženou jednateli zákonem se samotným aktem svěření cizí věci. Ukládá-li totiž zákon statutárnímu orgánu obchodní společnosti, jak má s majetkem společnosti nakládat, nejedná se o svěření konkrétní určité věci, ale pouze o stanovení povinnosti statutárnímu orgánu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2017, č. j. 2 To 1/2017-1378, a přikázal věc Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání uvedla, že výrok o vině je v zásadě postaven na tom, že obviněný nebyl schopen prokázat, jak naložil s finančními prostředky obchodní společnosti. Z provedeného dokazování však jednoznačně vyplynulo, že část mzdy byla zaměstnancům hrazena tzv. na ruku. Některé oslovené společnosti, které s poškozenou společností obchodovaly, současně nemohly vyloučit, zda v jejich firmě nedošlo k nákupu bez dokladů. Ani údaje uváděné znalkyní ve znaleckém posudku z oboru ekonomiky, oboru účetní evidence, nejsou podle státní zástupkyně způsobilé jednoznačně prokázat, že by obviněný finanční prostředky na chod společnosti nepoužil. Ve věci se proto podle státní zástupkyně jednoznačně nepodařilo zjistit a prokázat, že by veškeré finanční prostředky vybrané z účtu společnosti obviněný použil v rozporu s potřebami a zájmy této obchodní společnosti. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1449/2010, se státní zástupkyně nicméně domnívá, že by jednání obviněného mohlo naplňovat znaky trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 trestního zákona č. 140/1961 Sb.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 2 To 1/2017, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 34 T 1/2014, dále, aby podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal.
Obviněný P. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Pokud obviněný v dovolání namítal, že skutkový závěr, podle kterého použil předmětné peněžní prostředky dosud nezjištěným způsobem pro svou potřebu, neodpovídá právní kvalifikaci zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, pak jeho výhrady směřovaly proti právnímu posouzení skutku a uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídaly.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku se dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Škodou velkého rozsahu se podle §138 odst. 1 trestního zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000 Kč.
Jednání obviněného mělo podle skutkové věty spočívat v tom, že z pokladny společnosti vyčerpal peněžní částku 7.900.000 Kč, kterou použil dosud nezjištěným způsobem pro svou potřebu. Obviněný se bránil tvrzením, že finanční prostředky vybrané z účtů společnosti použil v celé řadě případů na úhradu nákladů společnosti především v podobě nákupu materiálu pro stavby a vyplacení mezd zaměstnancům a brigádníkům. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1449/2010, se proto obviněný domnívá, že skutkový stav se neměl opírat o zcela obecné a nejasné konstatování, že finanční prostředky společnosti použil dosud nezjištěným způsobem pro svoji potřebu.
Podle nalézacího soudu stojí obhajoba obviněného osamoceně, když je potvrzována toliko výpověďmi dvou svědků, které ovšem stojí rovněž osamoceně, a proto lze uzavřít, že nebylo prokázáno , že obviněný předmětné finanční prostředky použil pro provoz společnosti. Odkaz na posledně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu není podle nalézacího soudu příhodný, jelikož jeho aplikace by přicházela v úvahu za situace, že obhajoba obviněného by nebyla vyvrácena, což se nestalo. I když podle odvolacího soudu nelze vyloučit, že část vybraných finanční prostředků byla použita v souladu s předmětem podnikání společnosti, k takovým případům mohlo dojít pouze v marginálním rozsahu, kdy převážná část finančních prostředků skončila v majetkové sféře obviněného.
Uvedený způsob zjišťování skutkového stavu věci zjevně plně neodpovídá základním zásadám trestního řízení, zejména podle §2 odst. 2, 5, 6 trestního řádu. Zásada presumpce neviny vyjadřuje požadavek, aby vina obviněného byla úplně a nepochybně prokázána. Všechny důvodné pochybnosti o vině obviněného musí být před vynesením odsuzujícího rozsudku odstraněny. Důkazní břemeno leží na obžalobě, obviněný proto není povinen dokazovat žádnou skutečnost, a to ani svědčící v jeho prospěch. Pokud jde o zjišťování skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, musí být provedeno v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Meze dokazování si stanoví orgán činný v trestním řízení tak, aby jím zjištěný skutkový stav věci umožňoval bez pochybností rozhodnout. Jinak řečeno, pokud má být rozhodnuto o vině, musí shromážděné důkazy k takovému rozhodnutí postačovat. Jestliže nepostačují a není možné opatřit důkazy další, které by pochybnosti vyvrátily, je nutno obžalovaného zprostit obžaloby. Případné důvodné pochybnosti se tedy vztahují jak ke zjištění vlastního skutkového stavu, tak k případné možnosti obstarat důkazy další, které by dosavadní výsledek dokazování změnily nebo zvrátily. Předmětem dokazování jsou především okolnosti důležité pro rozhodnutí ve věci samé (které jsou významné z hlediska hmotného práva), tj. zejména skutkové okolnosti naplňující znaky základní i kvalifikované skutkové podstaty trestného činu spatřovaného ve stíhaném skutku.
V projednávané věci je závěr nalézacího soudu o vině obviněného vystavěn v podstatě na tom, že obviněný neprokázal, jak naložil s finančními prostředky společnosti. Bylo sice zjištěno, jaká část finančních prostředků společnosti neprochází účetnictvím společnosti, nebylo však zjištěno, jak s peněžními prostředky obviněný naložil. Jeho obhajoba je přitom postavena na reálných základech, když jeho výpověď od počátku potvrzují někteří svědci. V původním rozsudku nalézací soud obviněnému uvěřil a dospěl k závěru, že svým jednáním nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry. Po zrušení rozhodnutí odvolacím soud nalézací soud dokazování doplnil, přičemž dospěl k opačnému závěru. Hodnotící úvahy soudu prvního stupně v dovoláním napadeném rozhodnutí ovšem již plně neodpovídají výše popsaným zásadám, když například závěr soudu, že žádný z dodavatelů dřeva pro společnost FYKONY, s. r. o., obhajobu obviněného, že docházelo k nákupu materiálu za hotové a bez dokladů, nepotvrdil, není pro podstatu věci rozhodný. Za situace, kdy nebylo zjištěno, jak obviněný s finančními prostředky naložil, totiž nemělo být předmětem dokazování potvrzení obhajoby obviněného, nýbrž její vyvrácení. Většina dodavatelů (Ing. B., Ing. C., Dřevotrust Nový Jičín, Pila J. O.) přitom nákup pro společnost FYKONY, s. r. o., za hotové, eventuálně zcela bez dokladu nebyla schopna vyloučit. Obdobně se nepodařilo vyvrátit tvrzení obviněného, že zaměstnancům vyplácel odměny v hotovosti bez patřičného dokladu (srov. výpovědi svědků D. H., A. K., R. S., T. K. a M. R.). Ke způsobu placení brigádníků nebylo zjištěno nic bližšího, přestože je ve stavebnictví obvyklé, že jejich prostřednictvím jsou vykonávány práce ve značném rozsahu. Rovněž svědkyně M. B. připustila, že předávala finanční prostředky, které jí dal obviněný bez dokladů. U všech těchto důkazů se soud nijak nevypořádal ani s tím, že zjišťoval takové skutečnosti (nákup bez dokladů, práce na černo, apod.), jejichž potvrzení dožádanými osobami by pro ně mohlo mít i nepříznivé právní důsledky. V konfrontaci s výpovědí znalkyně Ing. Vyhlídalové pak není z napadených rozhodnutí zřejmé, jak bylo nalézacím soudem ve vztahu k rozsahu zpronevěřených prostředků zohledněno její zjištění, že z půjčky 2 mil. korun byla vrácena částka 1 mil. korun (str. 36 prvostupňového rozhodnutí).
Za této situace se dosud nepodařilo jednoznačně zjistit a prokázat, že by obviněný veškeré finanční prostředky vybrané z účtů společnosti FYKONY, s. r. o., použil pro vlastní potřebu a v rozporu s potřebami a zájmy společnosti. Nelze nalézt ani žádnou konkrétní oporu pro závěr soudu odvolacího, že obviněný sice část prostředků použil v souladu s předmětem podnikání společnosti, ale převážná část z nich skončila v jeho majetkové sféře, a tato převážná část odpovídá škodě velkého rozsahu. Nejvyšší soud v této věci neshledává žádné podstatné odlišnosti od případu řešeného Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1449/2010, a proto na tam uvedené právní úvahy v podrobnostech přiměřeně odkazuje.
Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného v uvedeném ohledu důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 2 To 1/2017, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 34 T 1/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu pak přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Ostravě bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu). Jde v podstatě o to, aby nejprve zvážil možnost dalšího doplnění dokazování, a následně veškerá skutková zjištění hodnotil způsobem odpovídajícím §2 odst. 2, 5 a 6 trestního řádu. Pokud dojde k závěru, že obviněný si peněžní prostředky společnosti FYKONY, s. r. o., skutečně přisvojil, bude třeba zaměřit pozornost i na rozsah takto přisvojené částky. Pokud dojde k závěru, že pro posouzení činu jakožto zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku nemá dostatečný skutkový podklad, nechť zváží možnost jeho posouzení podle jiného ustanovení trestního zákoníku.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 1. 11. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu