ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.1337.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 1337/2017-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 11. 2017 o dovoláních podaných J. T. a T. D. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 4. 2017, sp. zn. 55 To 80/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 32 T 77/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 32 T 77/2016, byl obviněný J. T. uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) [ad 1)], a přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku [ad 2)], a obviněný T. D. byl uznán vinným pomocí k přečinu pojistného podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [ad 1)], a přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku [ad 2)], čehož se podle skutkových zjištění dopustili jednáním spočívajícím v tom, že 1) dne 29. 1. 2013 v K., po předchozí dohodě, zprostředkoval T. D. se souhlasem J. T. uzavření pojistné smlouvy o sdruženém pojištění vozidla č. 5051125810 na vozidlo tovární značky BMW 320 D, barvy černá metalíza, u pojistitele České pojišťovny, a. s., prostřednictvím společnosti Fixum, a. s., čemuž předcházelo to, že nezjištěného dne měsíce prosince 2012 v O., na blíže nezjištěné komunikaci opatřené svodidly, J. T. se svým motorovým vozidlem BMW 320 D havaroval jeho levou stranou do levých svodidel, toto vozidlo svěřil následně T. D. k provedení opravy do autoservisu BDcars, na ul. O. v B., poskytl mu doklady k motorovému vozidlu a při sjednávání výše uvedené pojistné smlouvy o sdružení pojištění předmětného vozidla oba obvinění byli srozuměni s tím, že byly nepravdivé údaje o technickém stavu vozidla, když bylo zamlčeno, dosud neopravené poškození jeho levé strany po nárazu do svodidel z prosince 2012, coby údaj podstatný pro uzavření havarijního pojištění vozidla, přičemž J. T., vědom si mylných a neúplných skutečností informujících o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření pojistné smlouvy, tuto dne 29. 1. 2013 vlastnoručně vyvedeným podpisem stvrdil, a smlouvu uzavřel,
2) blíže nezjištěného dne v druhé polovině měsíce března 2013 se stále neopraveným vozidlem BMW 320 D, barvy černá metalíza, majitel vozidla J. T., na které byla uzavřená poj. Událost dne 20. 1. 2013, T. D. ze servisu Bdcars, na ul. O. v B- odjel a na blíže nezjištěném místě úmyslným najetím do svodidel jej opětovně poškodil na neopravené levé straně (havárie z blíže neuvedeného dne měsíce prosince 2012) a dne 22. 3. 2013 pojistiteli České pojišťovně, a. s., s cílem opatřit jim prospěch nahlásil, T. D., který byl pověřen J. T., předstíranou událost spojenou s právem na plnění z pojištění, dne 26. 3. 2013 v B., a autoservise Bdcars pak mobilnímu technikovi České pojišťovny, a. s., provádějícímu zápis o poškození motorového vozidla a dokumentací rozsahu poškození, poskytl nepravdivé a zkreslené údaje, jež v souvislosti s likvidací pojistné události vedly likvidátora České pojišťovny, a. s., k rozhodnutí ze dne 6. 6. 2013 o vyplacení pojistného plnění ve výši 84.423 Kč na vrub poškozené České pojišťovny, a. s., IČO: 45272956, se sídlem Praha, Spálená 75 . Za uvedenou trestnou činnost byli J. T. a T. D. (dále jen obvinění) oba odsouzeni k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž jim výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Výrokem podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) poté bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních obviněných rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. 4. 2017, sp. zn. 55 To 80/2017, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení soudu druhého stupně podali obvinění společné dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím své společné obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obvinění v tomto svém mimořádném opravném prostředku shodně uvedli, že jej podávají z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně namítli, že došlo k narušení jejich práva na spravedlivý proces, neboť soudy rozhodovaly na základě vlastní libovůle, skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností a nebyla dodržena zásada volného hodnocení důkazů. V tomto kontextu poukázali na relevantní judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu. Dále namítli, že skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, jelikož z provedených důkazů nikterak nevyplývají, resp. jsou de facto opakem toho, co bylo dokazováním zjištěno. Podrobněji poté rozvedli zjištění vyplývající ze znaleckého posudku Ing. Petra Korče, svědecké výpovědi P. M. a svědecké výpovědi J. B., přičemž přednesli vlastní hodnocení skutkových zjištění, která jsou odlišná od těch, ke kterým dospěly soudy prvního a druhého stupně. Zejména pak poukázali na nesrovnalosti stran možného vzniku poškození na vozidle. Obvinění tedy uzavřeli, že skutková zjištění, ke kterým soudy dospěly, nemají žádnou oporu v provedeném dokazování. Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek, aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V souladu s §265o odst. 1 tr. ř. rovněž požádali předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby před rozhodnutím o podaných dovoláních odložil výkon napadených rozhodnutí.
Opis dovolání obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 4. 10. 2017 po seznámení se s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněných.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné námitky jako v dovolání obvinění uplatnili již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V podstatných bodech tak jde o opakování obhajoby, kterou reflektovaly již soudy prvního a druhého stupně. Dále je namístě připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Kromě toho, nikoli každá námitka stran porušení práva na spravedlivý proces musí být bez dalšího shledána důvodnou, neboť Nejvyšší soud posuzuje opodstatněnost argumentace předestřené dovolateli v jejich mimořádných opravných prostředcích v kontextu navrhovaných a provedených důkazů, na jejich základě zjištěného skutkového stavu věci, přiléhavosti aplikovaných norem hmotného práva, apod.
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněných přitom z podstatné části směřovaly do oblasti skutkové a procesní, přičemž takové námitky, kterým by bylo možné přiznat patřičnou právní relevanci s ohledem na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podaném dovolání téměř absentovaly, a to vyjma poukazu na porušení ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Obvinění totiž soudům vytýkali nesprávné hodnocení důkazů (zejména závěrů vyplývajících ze znaleckého posudku Ing. Petra Korče a svědeckých výpovědí P. M. a J. B.) a současně prosazovali vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro ně příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích důsledně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněných vycházely. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je přitom v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Rovněž samotná skutečnost, že se soudy přiklonily k verzi podporované znaleckým posudkem Ing. Petra Korče a svědeckými výpověďmi P. M. a J. B. ještě bez dalšího neznamená, že by tímto porušily zásadu in dubio pro reo , zejména pak, když soudy své závěry logicky a přesvědčivě předestřely a jasně uvedly, proč výpovědi obviněných nepovažovaly za věrohodné. Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Dále pak, samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost obviněnými namítaného tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Je tedy namístě poznamenat, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům přikročit i k závěrům právním, přičemž soudy jasně a srozumitelně vyložily, proč je po právní stránce kvalifikace předmětných jednání v případě obviněného J. T. jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [ad 1)], a přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku [ad 2)], a v případě obviněného T. D. jako pomoc k přečinu pojistného podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [ad 1)], a přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku [ad 2)], zcela přiléhavá.
S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podaná dovolání obviněných odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněná. S ohledem na takto přijaté rozhodnutí potom také o podaných návrzích na odložení výkonu napadeného rozhodnutí dovolací soud již nerozhodoval. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. 11. 2017
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu