ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.396.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 396/2017-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. H. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 11 To 356/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 114/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 6 T 114/2016, byl obviněný M. H. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §274 odst. 1 trestního zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 30 denních sazeb ve výši 500 Kč, tedy k peněžitému trestu ve výměře 15.000 Kč. Podle §69 odst. 1 trestního zákoníku byl stanoven pro případ, že by uložený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku a šesti měsíců.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 11 To 356/2016 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Podle obviněného soudy zcela nesprávně kvalifikovaly jeho jednání, neboť dospěly k nesprávnému závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu. Výpověď soudního znalce jednoznačně potvrdila, že si obviněný nemusel být vědom žádných negativních účinků THC. Žádné známky ovlivnění návykovou látkou nejevil obviněný ani podle výsledků lékařského vyšetření provedeného po činu. Rovněž zasahující policisté nezaznamenali žádný projev ovlivnění, které by bylo možné označit za stav vylučující způsobilost. K otázce posouzení subjektivní stránky obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 593/2016. Vzhledem k tomu, že vůbec nepředpokládal, že by mohl být ovlivněn návykovou látkou, natož pak aby byl ve stavu vylučujícím způsobilost, nemohl jednat úmyslně.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu ve spojení s §265l odst. 1 trestního řádu napadené usnesení zrušil a v rozsahu zrušení věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že námitky obviněného nepovažuje za opodstatněné. Poukázal na to, že obviněný v ranních hodinách řídil osobní motorové vozidlo, a to přesto, že byl v důsledku minimálně jedné cigarety obsahující sušinu konopí setého vykouřené večer předtím pod vlivem THC. Ve vzorku krve odebrané obviněnému hodinu poté, co jej kontrolovala policejní hlídka, byla zjištěna hladina kannabinoidů sedminásobně přesahující limitní hodnotu THC zakotvenou v nařízení vlády č. 41/2014 Sb. Obviněný tedy nepochybně vykonával činnost, při níž mohl ohrozit životy nebo zdraví lidí či způsobit značnou škodu na majetku. Znalec MUDr. Ivan Tůma CSc. potvrdil, že sice nelze přesně určit, do jaké míry byly drogou ovlivněny psychické funkce právě u obviněného, nicméně současně dovodil, že se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo, a to v důsledku mj. snížení a rozptýlení pozornosti, zpomalených reakcí, či zúžení zorného pole. K takovým projevům podle znalce dochází vždy v krizových situacích. Státní zástupce dále poukázal na výpověď svědka nstržm. J. H., který potvrdil – krom toho, že z vozidla obviněného byla velmi silně cítit marihuana – že když kolem nich obviněný projížděl, na hlídku se zašklebil a vyplázl na ni jazyk. To rozhodně není standardní projev chování řidiče míjejícího policejní hlídku. Pokud jde o subjektivní stránku, oba soudy podle něj dospěly k oprávněnému závěru, že obviněný se přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dopustil ve formě úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. V jeho případě nešlo o první vykouřenou cigaretu marihuany. Vypověděl, že je jejím příležitostným kuřákem a občas si ji zakouří ze „zdravotních“ důvodů, neboť látky v ní mu pomáhají ke spánku. Ačkoli obviněný nedisponuje odborným lékařským vzděláním, nepochybně mu musely být známy jak základní účinky marihuany na tělesné a duševní funkce člověka (tím spíš tvrdí-li, že mu pomáhá ke spánku), tak rovněž skutečnost, že tyto účinky nejsou pouze krátkodobého, přechodného charakteru. Přinejmenším jednu (jak tedy tvrdí obviněný) cigaretu obsahující sušinu konopí setého přitom vykouřil večer před jízdou. Vydal-li se ráno po probuzení na cestu automobilem, musel být ve smyslu §15 odst. 2 trestního zákoníku smířen s tím, že je vysoce pravděpodobně návykovou látkou nadále ovlivněn a že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný trestním zákoníkem, tedy zájem na ochraně zdraví a životů lidí a rovněž majetku před osobami nezpůsobilými bezpečně řídit motorové vozidlo. K odkazu obviněného na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 8 Tdo 593/2016, státní zástupce namítl, že skutková zjištění v této jiné věci řešené Nejvyšším soudem byla – z hlediska posouzení subjektivní stránky – do značné míry odlišná od případu dovolatele. Přinejmenším v tom, že tam stíhaná osoba po užití metamfetaminu (o kterém navíc podle svého vyjádření ani nevěděla) přes víkend odpočívala a vozidlo řídila až s odstupem 48 hodin od jeho užití, v době kdy se cítila zcela normálně. Právní závěry učiněné nalézacím soudem podle státního zástupce odpovídají skutkovým zjištěním, která vyplynula z řádně provedeného dokazování. Jednání obviněného M. H. proto bylo po právu kvalifikováno jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný M. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Pokud tedy obviněný namítal absenci úmyslného zavinění podle §15 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona, bylo možno tuto námitku pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Nejvyšší soud ovšem podotýká, že oba rozhodující soudy se s touto již dříve vznesenou námitkou přesvědčivě vypořádaly ve svých rozhodnutích, judikatorně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002) je zpravidla nahlíženo na takové dovolání jako na zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud proto pouze zdůrazňuje následující. Nezbytným předpokladem naplnění subjektivní stránky zákonem popsaného a sankcionovaného deliktního jednání je jeho naplnění co do stránky objektivní. V případě dovolatele o tom nemůže být pochyb, prokázáno exaktně. Z krevního vzorku, odebraného obviněnému hodinu po policejní kontrole, bylo zjištěno, že hladina kannabinoidů, delta-9-THC, činila 14,2 ng/l. Tato koncentrace sedminásobně přesáhla limitní hodnotu THC podle vládního nařízení č. 41/2014 Sb. Takové množství podle znaleckého závěru vylučuje způsobilost řídit motorové vozidlo. Jde především o ovlivnění pozornosti a reakční pohotovosti. Nutno podotknout, že právě tyto psychické dispozice jsou pro řidičskou činnost klíčové. Intoxikace má útlumový charakter. Zásadní ovlivnění se projeví až v zátěžové, kritické situaci, o takové není v provozu nouze, jejich existenci nelze eliminovat.
Ke stránce subjektivní. Obviněný je konzumentem marihuany formou kouření cigaret, vcelku lhostejno, za jakým účelem. Primárně tak činí nepochybně proto, aby vědomě využil vlastností této látky na ovlivnění svého duševna i fyzična. Pociťoval i její útlumový charakter. Protože nešlo o jeho první zkušenost s touto drogou, musel si být vědom, že účinek není pouze krátkodobý, přechodný. Slovní vyjádření překvapení nad zjištěným množstvím drogy v krvi přitom v daném kontextu vypovídá o vědomí obviněného o riziku jejího přetrvání v těle. Obviněný za daných okolností musel proto být smířen s tím, že bude vykonávat činnost, která je s přítomností psychotropní látky v krvi neslučitelná. Proto soudy oprávněně konstatovaly prokázání zavinění formou nepřímého úmyslu podle §15 odst. 2 trestního zákoníku.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 10. 5. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu