ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.444.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 444/2017-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2017 o dovolání podaném J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 3 To 397/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 128/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2016, sp. zn. 4 T 128/2015, byla J. H. (dále jen obviněná) uznána vinnou zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3, alinea prvá trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) ve spojení s §238 tr. zákoníku, čehož se dle skutkových zjištění dopustila jednáním spočívajícím v tom, že v přesně neurčenou dobu nejpozději do 18. 7. 2012, na dosud neustanoveném místě, se záměrem vzbudit zdání pravosti platebního prostředku a následně jej jako pravý použít, s cílem vylákat finanční prostředky od svého bývalého manžela J.V., blíže nezjištěným způsobem neoprávněně bez vědomí a souhlasu poškozeného zfalšovala, popřípadě neoprávněně zneužila pravý podpis poškozeného a takto vyhotovila listinu označenou jako směnka, kterou opatřila zněním: „V P. dne 19. května 2006 Za tuto směnku zaplatím dne 30. června 2012 paní J. H., r. č. ... 2.000.000,- Kč (slovy dvamilionykorunčeských)“. Místo splatnosti: P. „Bez protestu“ J. V., bytem R. ..., ... B., r. č. ...“, přičemž následně tento falešný cenný papír dne 18. 7. 2012 obžalovaná uplatnila u Krajského soudu v Praze v rámci podaného Návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu na směnečnou sumu 2.000.000,- Kč s příslušenstvím, na základě čehož je veden u Krajského soudu v Praze, pod sp. zn.: 49 Cm 464/2012, směnečný spor mezi obžalovanou J. H. jako žalobkyní a J. poškozeným V. jako žalovaným . Za uvedený zločin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tři roky, přičemž jí výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tři roky a šest měsíců. Dále jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč (sto tisíc korun českých), přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyři měsíce. Rovněž byl obviněné uložen trest propadnutí věci, a to inkriminované směnky, neboť jí bylo užito ke spáchání trestného činu.
V předmětné věci podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 3 To 397/2016, tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podala obviněná dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněná v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že jej podává z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotněprávním posouzení [tedy de facto s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Zejména namítla, že učiněná skutková zjištění vykazují extrémní nesoulad s provedeným dokazováním, jelikož nebylo prokázáno, že by předmětnou směnku padělala či neoprávněně zneužila podpis poškozeného. Stejně tak nebylo vyvráceno, že k podpisu směnky nemohlo dojít způsobem, jaký prezentovala obviněná v rámci své obhajoby. Dokonce ani znaleckými posudky nebylo postaveno najisto, jakým způsobem k podpisu směnky došlo. Pokud dále orgány činné v trestním řízení nevyčkaly rozhodnutí civilního soudu, který dospěl k závěru, že předložený cenný papír je pravý, došlo k porušení práva obviněné na spravedlivý proces a nerespektování zásady in dubio pro reo . S ohledem na uvedené tedy nebylo možné kvalifikovat její jednání jako zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3, alinea prvá tr. zákoníku ve spojení s §238 tr. zákoníku. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení a aby podle §265 l tr. ř. přikázal věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila příslušná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně), která nejprve zrekapitulovala dovolací námitky obviněné. Poté podotkla, že s poukazem na uplatněné dovolací důvody se obecně nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Obviněná přesto svůj mimořádný opravný prostředek založila toliko na zpochybnění skutkových zjištění, k nimž soudy dospěly na základě provedeného dokazování. Dále vyzdvihla, že námitky obviněné se týkají především způsobu, jakým měla předmětnou směnku padělat, resp. jakým ji měla opatřit podpisem jejího výstavce. Ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně přitom vyplývá, že tak učinila blíže nezjištěným způsobem, neoprávněně, bez vědomí a souhlasu poškozeného, a to buď zfalšováním, nebo zneužitím jeho pravého podpisu . Takový způsob poté koresponduje s výsledky provedeného dokazování, kdy jsou obě varianty možné. Nedostatek zjištění přesného technického postupu, jakým mělo dojít k opatření směnky výstavcovým podpisem, však nelze spojit se závěrem, že se tak nestalo při naplnění znaku padělání , a to právě v kontextu s dalšími (obviněnou nezpochybněnými) výsledky provedeného dokazování. Státní zástupkyně shrnula, že k padělání předmětného cenného papíru došlo bez ohledu na konkrétní použitý modus operandi , tudíž je zřejmé, že obviněná jednala za splnění zákonných podmínek pro vyvození trestní odpovědnosti za zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3, alinea prvá tr. zákoníku. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., resp. §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením. Druhá alternativa pak představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v rámci alternativy první, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotněprávními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které reaguje dovolací soud v další části tohoto svého rozhodnutí.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obdobné, resp. v mnohém totožné námitky jako v dovolání obviněná uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení.
Nejvyšší soud dále podotýká, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Krom toho, ne každá námitka stran porušení práva na spravedlivý proces musí být bez dalšího shledána důvodnou, neboť Nejvyšší soud posuzuje opodstatněnost argumentace předestřené dovolateli v jejich mimořádných opravných prostředcích v kontextu navrhovaných a provedených důkazů, na jejich základě zjištěného skutkového stavu věci, přiléhavosti aplikovaných norem hmotného práva, apod.
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněné přitom takřka výhradně směřovaly do oblasti skutkové a procesní. Obviněná totiž soudům vytýkala nesprávné hodnocení důkazů (zejména posouzení pravosti podpisu poškozeného na předmětné směnce a okolností jeho vzniku) a současně prosazovala vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro ni příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích podrobně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněné vycházely. Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Nejvyšší soud v předmětné trestní věci neshledal ani přítomnost obviněnou namítaného extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud přitom mohl přisvědčit závěrům soudů prvního i druhého stupně, jakož i názoru prezentovanému ve vyjádření státní zástupkyně k dovolání obviněné, že za daných okolností není trestněprávně relevantní, zda v projednávané věci šlo o pravý zneužitý podpis poškozeného nebo o padělek jeho podpisu. Zcela zásadní je zjištění, že obviněná věděla, že nejde o platnou směnku a vědomě učiněný podpis poškozeného na této směnce. Pokud poté takový zfalšovaný cenný papír neoprávněně uplatnila, naplnila tímto všechny zákonné znaky dané skutkové podstaty. Skutečnost, že se v rámci trestního řízení nepodařilo najisto určit přesný technický postup, jakým došlo k opatření směnky podpisem poškozeného, sama o sobě neznamená, že nebyl naplněn znak padělání , zejména pak s ohledem na další ve věci provedené důkazy, které ve svém souhrnu svědčí o vině obviněné.
Soudy prvního i druhého stupně tedy jasně a srozumitelně vyložily, na základě jakých podkladů ke svým závěrům dospěly a proč je po právní stránce kvalifikace předmětného skutku jako zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3, alinea prvá tr. zákoníku ve spojení s §238 tr. zákoníku, zcela přiléhavá, kdy za padělání platebního prostředku ve smyslu §234 odst. 3, alinea prvá tr. zákoníku je nutno považovat jeho neoprávněné vyrobení či vyhotovení takovým způsobem, že obsahuje zdánlivě správné, avšak ve skutečnosti falešné údaje, a to se záměrem uskutečnit jeho prostřednictvím platební styk. Je tedy namístě poznamenat, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v dané věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2017
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu