ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.915.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 915/2017-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 10. 2017 o dovolání, které podal obviněný Z. Š. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 4 To 34/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 T 43/2015, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 věta první trestního řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 4 To 34/2017, v části, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o vině ohledně skutku popsaného pod bodem 2) v rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 5 T 43/2015, a proti výroku o trestu, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 5 T 43/2015, ve výroku o vině ohledně skutku popsaného pod bodem 2) a v celém výroku o trestu.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Jihlavě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 5 T 43/2015, byl obviněný Z. Š. uznán vinným ze spáchání pokusu přečinu sexuálního nátlaku podle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §186 odst. 2 trestního zákoníku (ad 1) a zločinu vydírání podle §175 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku (ad 2) na skutkovém základě, že
„1) dne 29. 8. 2014 v nočních hodinách v hotelovém pokoji ve městě S. v Chorvatsku, kde byl ubytován společně s poškozenou I. Š., přilehl k poškozené na manželskou postel a přes její jasně a opakovaně vyjádřený nesouhlas se jí snažil přimět k pohlavnímu styku, a to tak, že ji nejprve objal, hladil ji na různých částech těla, dále ji osahával pod tričkem na prsou, opakovaně ji na sebe převrátil a nakonec jí zajel rukou pod kalhotky, načež poškozená vyskočila z postele a obviněný svého jednání zanechal, přičemž obžalovaný si byl vědom skutečnosti, že I. Š. pro něj měla v následujícím týdnu pracovat jako hosteska na pronajaté lodi za odměnu ve výši 5.000 Kč, přivezl ji do Chorvatska svým vozidlem, pro přespání v hotelu před vyplutím lodi jí a sobě objednal společný pokoj s manželskou postelí, za odvedenou práci jí kromě odměny dále přislíbil bezplatné ubytování a stravu po celou dobu pobytu na lodi, přičemž ji ujišťoval, že se nebude jednat o žádnou ,sexuální dovolenou‘, pročež byla na obžalovaném v tomto směru zcela odkázána, neboť při sobě neměla dostatek finančních prostředků, které by jí umožnily návrat do České republiky,
2) dne 19. 2. 2015 v době kolem 15,45 hod. na čerpací stanici Slovnaft na silnici č. 38 v J., v části B., přistoupil k F. J. a důrazně se jej dotázal ,co to mělo znamenat, co to jeho rodiče říkají za sračky‘ a požadoval po něm, aby on i jeho rodiče S. a R. J. změnili svědecké výpovědi podané v trestním řízení vedeném pro skutek popsaný pod bodem 1) jinak, že rodinu J. očerní zveřejněním citlivých rodinných informací, a to například že sestra F. J. G. J. měla mít pohlavní styk před dosažením věku patnáct let nebo že jí její matka R. J. na letní dovolené v roce 2014 nalévala alkohol ještě před dosažením věku osmnácti let“.
Za to byl podle §175 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 4 To 34/2017 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 28. 2. 2017 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V dovolání obviněný namítl, že ve vztahu ke skutku pod bodem 1) soudy nižších stupňů nesprávně posoudily vztah poškozené k odsouzenému jako stav závislosti, a dále ve vztahu ke skutkovým okolnostem, které měly podmiňovat závislost poškozené, neshledaly skutkový omyl podle §18 odst. 1 trestního zákoníku. Vztah závislosti je podle obviněného vyloučen proto, že poškozené objektivně nic nebránilo v tom, aby se svobodně rozhodla nemít s ním pohlavní styk. Stav závislosti nemohl vyplývat ani ze slabých jazykových dovedností poškozené, a nedostatku finančním prostředků. Navíc v okamžiku pokusu o intimní sblížení obviněný tyto okolnosti neznal a ani je nemohl předpokládat, proto soudy měly shledat, že jednal ve skutkovém omylu podle §18 odst. 1 trestního zákoníku. Pokud jde o zločin vydírání podle §175 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, pak pohrůžky, jejichž obsah je uveden ve výroku o vině, nejsou objektivně způsobilé způsobit svědkům těžkou újmu, neboť svou intenzitou nejsou obdobné pohrůžkám násilí.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2017, č. j. 4 To 34/2017-422, a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že námitky obviněného nepovažuje za opodstatněné. Stav závislosti byl mezi obviněným a poškozenou vytvořen tím, že poškozená byla v cizí zemi bez dostatečných finančních prostředků a bez reálné možnosti zajistit si dopravu a vrátit se domů. Tento stav byl přitom vyvolán obviněným, který poškozenou před cestou ujišťoval, že vše je zabezpečené, že navíc dostane finanční odměnu, a pokud jde o peníze, má si s sebou vzít pouze drobné finance na kávu či oběd. Současně ji výslovně ubezpečoval, že nejde o žádnou „sexuální dovolenou“. Vztah mezi obviněným a poškozenou se podobal quasipracovnímu vztahu. Zjištěné okolnosti, mj. i jeho následná reakce, pak do jisté míry nasvědčují tomu, že záměr pohlavního styku s poškozenou měl od samého počátku, a to tím spíš v situaci, kdy se jí představil pod smyšleným jménem „M.“. Pokud jde o skutek 2), pak podle státního zástupce může pohrůžka jiné těžké újmy spočívat v hrozbě způsobení závažné majetkové újmy, vážné újmy na právech, na cti či na dobré pověsti. Obviněným prezentované citlivé rodinné informace byly přitom způsobilé poškodit rodinu J. na cti a dobré pověsti, případně způsobit újmu i osobě další, příteli G. J.
Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako neopodstatněné.
V replice k vyjádření státního zástupce obviněný uvedl, že otázka konkrétní výše peněžních prostředků, které měla mít k dispozici, ani míra jejích jazykových znalostí, v řízení prokazována nebyla. Je postaveno najisto pouze to, že nějaké finanční prostředky, a to v cizí měně, poškozená měla, když ihned po příjezdu do Chorvatska platila zcela dobrovolně a o své vůli útratu v baru, a to i za dovolatele. Jestliže by poškozená dostála svým závazkům tak, jak avizovala, a poskytovala v průběhu platby pasažérům dohodnuté služby, zcela jistě by navíc obdržela sjednanou finanční odměnu. Obviněný tak měl podle svého názoru veškeré důvody se domnívat, že poškozená na něm není závislá. Poškozená rovněž od počátku proklamovala, že má dobré jazykové znalosti. Obviněný nesouhlasí ani s tím, že by stav domnělé závislosti vyvolal proto, aby dosáhl pohlavního styku s poškozenou. Nebylo-li by vyzývavého chování poškozené, které v něm vyvolalo pocit, že by bylo žádoucí, aby se za takové situace pokusil o intimní kontakt s poškozenou, s největší pravděpodobností by k takovému pokusu z jeho strany nedošlo. Ve vztahu ke skutku 2) obviněný zopakoval, že předmětné pohrůžky nejsou způsobilé poškodit rodinu na cti a dobré pověsti, příp. způsobit újmu další osobě. To tím spíš, že dotčené osoby jeho kritiku v žádném případě nevnímaly jako pohrůžku či dokonce vydírání, informaci nebrali vážně a nezabývaly se jí dále. Obviněný proto na svém dovolacím návrhu trvá.
Obviněný Z. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Obviněný v dovolání namítal, že jeho vztah k poškozené nemohl být právně posouzen jako vztah závislosti ve smyslu §186 odst. 2 trestního zákoníku, resp. že pohrůžky popsané ve skutkové větě nebyly objektivně způsobilé způsobit svědkům těžkou újmu, jak požaduje skutková podstata zločinu vydírání podle §175 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku. Výhrady obviněného tedy směřovaly proti právnímu posouzení skutku a uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídaly.
Ve vztahu ke skutku uvedenému v bodě 1) výroku odsuzujícího rozsudku Nejvyšší soud připomíná, že přečinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který přiměje jiného k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti, nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu . Objektem tohoto trestného činu je svoboda rozhodování v pohlavních vztazích a lidská důstojnost v pohlavní sféře. Závislostí se rozumí stav, v němž se osoba nemůže svobodně rozhodovat vzhledem k tomu, že je v určitém směru odkázána na pachatele. Jedná se například o poměr dlužníka a věřitele, učitele a žáka, vztah zaměstnavatele a jeho zaměstnanců, ale i faktický poměr závislosti daný tím, že pachatel poškozeného vychovává. Podstatné je, že utiskovaný se při zneužití závislosti podřizuje pachateli proto, že je na něho v určitém směru odkázán, a pokud by této závislosti nebylo, nepodřídil by se mu. Nemusí jít přitom o závislost vyplývající z právního poměru určeného zákonem, ale stačí faktický poměr závislosti.
Dovolací argumentace obviněného, v níž ostatně pomíjí některá významná skutková zjištění, nemůže být z tohoto hlediska opodstatněná. Vztah závislosti poškozené na dovolateli byl v projednávané věci soudy posouzen správně. Podle skutkových závěrů byl totiž jejich vztah založen na snaze poškozené pracovat za peněžní odměnu jako hosteska na lodi, přičemž obviněný byl tím, kdo celou záležitost s poškozenou domlouval, kdo si mezi uchazečkami o práci vybíral a kdo byl na lodi kapitánem, tedy osobou s rozhodující pravomocí. Měl to být především obviněný, kdo měl udělovat i kontrolovat provádění jednotlivých pracovních úkolů v průběhu plavby, přičemž jeho spokojenost či nespokojenost s odvedenou prací mohla mít vliv na peněžní odměnu pro poškozenou. Byť byl vztah mezi poškozenou a obviněným formálně právně upraven na jiném základě, fakticky se jednalo o vztah svojí podstatou obdobný vztahu zaměstnavatele a zaměstnankyně. To ostatně zdůrazňuje i sám obviněný v textu dovolání, když uvádí, že by poškozená sjednanou finanční odměnu obdržela (pouze) v případě, že by v průběhu plavby poskytovala dohodnuté služby. Takto založený faktický vztah byl navíc umocněn tím, že poškozená práci poskytovala v cizí zemi bez dostatečných finančních prostředků a bez reálné možnosti zajistit si dopravu a vrátit se domů. Z hlediska subjektivní stránky přečinu je pak třeba zdůraznit, že se obviněný již na počátku představil poškozené smyšleným jménem „Z. M.“. Byl to obviněný, kdo poškozenou (i její maminku) od počátku ujišťoval, že se v žádném případě nebude jednat o sexuální dovolenou, a kdo instruoval poškozenou, že s sebou nepotřebuje prakticky žádné peníze, že je vše zařízeno. Aniž by to dopředu poškozené avizoval a jakkoliv to s ní konzultoval, na inkriminovaný večer zajistil pro sebe a poškozenou ubytování ve společném pokoji, přestože mu nic objektivně nebránilo, aby objednal pokoje oddělené. Poškozená se pak o společném ubytování v jednom pokoji s obviněným dozvěděla až na poslední chvíli při večeři, což v kombinaci s výše popsanými skutečnostmi ovlivňujícími vzájemný vztah s obviněným vyloučilo její adekvátní reakci. Pokud se za všech těchto okolností pokusil obviněný v nočních hodinách na pokoji přimět poškozenou k pohlavnímu styku, nepochybně tím zneužil její závislosti a naplnil skutkovou podstatu pokusu přečinu sexuálního nátlaku podle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §186 odst. 2 trestního zákoníku.
Tuto část dovolání směřující proti právnímu posouzení skutku popsanému pod bodem 1) výroku odsuzujícího rozsudku proto bylo na místě odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněnou.
Jinak je tomu v případě dovolacích námitek obviněného ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) výroku odsuzujícího rozsudku. Přestože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu směřuje zásadně proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, ve výjimečných případech – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno zabývat se skutkovými zjištěními i v dovolacím řízení, pokud existuje extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. A právě takový extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry soudů a provedenými důkazy Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu podle §265i odst. 3 trestního řádu zjistil a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti důvodné.
Na základě předloženého trestního spisu totiž vůbec není jasné, na základě jakých důkazů dospěl nalézací soud k závěru o obsahu rozhovoru mezi obviněným a svědkem F. J. Informace popsané ve skutkové větě totiž korespondují toliko s obsahem úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 6. 3. 2015 na č. l. 45 svědka F. J. Takové vyjádření ovšem tento svědek ve své následující výpovědi u hlavního líčení nezopakoval, naopak jej popíral. Zmiňovaný úřední záznam přitom nebyl v hlavním líčení proveden jako důkaz podle §211 odst. 6 trestního řádu a nemohl být proveden ani podle §211 odst. 3 písm. a) trestního řádu, jak poněkud nepřesně a souhrnně uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí nalézací soud. Rovněž žádný z dalších svědků se tímto způsobem ve své výpovědi nevyjádřil. Samotný obviněný setkání se svědkem sice připouští, naznačovaný obsah rozhovoru ovšem vylučuje. Je tak zřejmé, že skutkový závěr uvedený ve skutkové větě dosud nemá žádnou oporu v provedeném dokazování, když nalézací soud své úvahy v tomto směru ani náležitě nerozvedl. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu toto zjevné pochybení nalézacího soudu nenapravil. Za této situace proto nezbývá než konstatovat, že skutkový stav nebyl do současné doby ustálen a jakékoliv úvahy o právním posouzení skutku jsou proto předčasné.
Z výše uvedených důvodů proto nemohla napadená rozhodnutí obstát, když byl zjištěn extrémní nesoulad mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, a proto dovolací soud výjimečně přistoupil ke kasaci napadených rozhodnutí na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu pro vadný postup soudů týkající se skutkových podkladů rozhodnutí.
Protože Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 4 To 34/2017, v části, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o vině ohledně skutku popsaného pod bodem 2) v rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 5 T 43/2015, a proti výroku o trestu, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 5 T 43/2015, ve výroku o vině ohledně skutku popsaného pod bodem 2) a v celém výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu pak přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud v Jihlavě bude muset věc znovu projednat a rozhodnout ohledně skutku pod bodem 2) a ohledně celého výroku o trestu. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu). Jde v podstatě o to, aby dokazování k tomuto skutku provedl řádným procesním postupem. Teprve zjištění učiněná na tomto podkladě bude možné dát do vzájemných souvislostí s ostatními rozhodnými okolnostmi, hodnotit je a přijmout relevantní skutkové závěry. Své hodnotící úvahy potom musí nalézací soud náležitě uvést v odůvodnění svého rozhodnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 11. 10. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu