ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.935.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 935/2017-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 68 To 40/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 9/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 2 T 9/2016, byl obviněný M. P. uznán vinným ze spáchání dvojnásobného přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Za to a za trestný čin z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2015, č. j. 7 T 105/2015-37, byl podle §209 odst. 3 trestního zákoníku za použití §45 odst. 1 trestního zákoníku a §43 odst. 2 trestního zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byly obviněnému uloženy tresty zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků a v zákazu výkonu funkce spojené s hmotnou odpovědností na dobu čtyř roků. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2015, č. j. 7 T 105/2015-37, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 68 To 40/2017 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 3. 2017 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a l ) trestního řádu. Obviněný předně poukázal na to, že jeho odvolání směřovalo pouze do výroku o trestu, odvolací soud však měl podle §254 odst. 2 trestního řádu posoudit i výrok o vině, neboť vytýkané vady v něm mají svůj podklad. Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný uvedl, že vytýkané jednání mělo povahu výlučně civilně právního vztahu, a proto s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není možné uvažovat o trestném činu. Trestného činu se navíc nechtěl dopustit, řešil pouze svou nepříznivou situaci v podnikání. Absentuje proto jeho podvodný úmysl. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu argumentoval tím, že byl-li skutkový děj civilněprávní, nebylo možné uložit žádný trest. Uložení trestu je proto podle něj nepřípustné a došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu pak obviněný spatřoval v tom, že již v době zahájení trestního stíhání se jednalo pouze o delikt civilněprávní.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil a podle §265m trestního řádu vydal rozsudek zprošťující, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a podle §265l trestního řádu je vrátil k soudu odvolacímu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že část dovolání zaměřená vůči výroku o vině je nepřípustná, jelikož obviněný odvoláním napadl pouze výrok o trestu a odvolací soud výrok o vině nepřezkoumával, neboť pro to nebyl v souladu s §254 odst. 2 trestního řádu důvod. Přípustná je podle státní zástupkyně pouze ta část dovolání, ve které obviněný brojí proti uloženému trestu. Konkrétní námitky obviněného však nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, neboť ten slouží k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu. Jelikož námitky obviněného neodpovídají důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, nemohou odpovídat ani důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl.
Obviněný M. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Podle ustáleného názoru Nejvyššího soudu dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 20/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomu je třeba rozumět tak, že pokud např. odvolání bylo podáno pouze proti oddělitelnému výroku o trestu, odvolací soud je sice oprávněn přezkoumat a případně i změnit odvoláním nenapadený výrok o vině, ale pouze tehdy, pokud k tomu sám nalezne důvod, tj. dospěje-li k závěru, že výrok o trestu je vadný v důsledku nesprávného výroku o vině. Pokud takový závěr neučiní, nemá ani důvod odvoláním nenapadený výrok o vině přezkoumávat. V projednávané věci napadl obviněný v odvolání rozsudek nalézacího soudu pouze ve výroku o trestu, přičemž argumentoval v podstatě nepřiměřeností uloženého trestu. U veřejného zasedání o odvolání doplnil, že vinu nepopírá, pouze žádá o snížení trestu. Z usnesení odvolacího soudu vyplývá, že soud z podnětu podaného odvolání podle §254 odst. 1 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost pouze výroku o trestu, jakož i správnost postupu řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolacím námitkám nelze přiznat důvodnost. Je tak zřejmé, že odvolací soud výrok o vině z odsuzujícího rozsudku nepřezkoumával, ani k tomu nebyl oprávněn. Ta část dovolání obviněného, která se vztahuje k výroku o vině, proto není přípustná [celá část dovolání odkazující na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu]. Pokud by se dovolání omezilo pouze na tuto část, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu jako nepřípustné. Dovolání je tak přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu pouze v té části, ve které dovolatel brojí proti uloženému trestu.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu je dán v případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Pokud obviněný argumentuje tím, že trest mu neměl být vůbec ukládán, neboť neměl být uznán vinným ze spáchání trestného činu, neodpovídají jeho námitky deklarovanému dovolacímu důvodu, ani jinému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 trestního řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Jelikož nemohlo být na základě dovolací argumentace obviněného zjištěno žádné pochybení zakládající některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu, zjevně nemohly být shledány opodstatněnými ani výhrady obviněného poukazující na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 23. 8. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu