ECLI:CZ:NS:2017:3.TZ.1.2017.1
sp. zn. 3 Tz 1/2017-32
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. H. proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 43 T 12/99, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 43 T 12/99, byl porušen zákon v ustanovení §306a odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného S. H.
Napadené usnesení se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 43 T 12/99, byl S. H. uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“), ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tak, že:
„dne 28. 8. 1997 kolem 22.40 hod. na křižovatce ulic K. a R. v P. s dalšími dvěma dosud neztotožněnými pachateli z jedoucího vozidla zn. Mazda, stříbrošedé barvy 929, SPZ ..., za použití automatické pušky AGRAM 2000 bez výrobního čísla opatřené tlumičem z důvodu krevní msty střílel na poškozeného H. X. (E. S.), a to tak, že vystřílel na poškozeného ze zbraně 22 střel ráže 9 mm, přičemž poškozený byl zasažen celkem 14 střelami do různých oblastí těla, střely mířené do hlavy v oblasti mozku, v oblasti vnitrohrudních orgánů, v oblasti břicha byly smrtelné pro poškozeného, v důsledku nichž na místě zemřel, nebylo možno mu poskytnout jakoukoliv pomoc a poté obviněný se svými spolupachateli z místa činu odjel předmětným vozidlem a následně použité vozidlo se samopalem zn. AGRAM 2000 ráže 9 mm Luger bez výrobního čísla a pistoli zn. STAR, ráže 9 mm Luger, v. č. ..., ponechal odstavené poblíž M. nádraží v P.“ .
Za to byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 12 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, k trestu vyhoštění na dobu neurčitou a dále k trestu propadnutí věci, a to samopalu AGRAM 2000 ráže 9 mm Luger bez výrobního čísla a pistole zn. STAR, ráže 9 mm Luger se zásobníkem, v. č. ...
Trestní stíhání obviněného S. H. bylo po celou dobu vedeno formou řízení proti uprchlému ve smyslu §302 a násl. tr. ř. Obhájcem mu byl ustanoven advokát JUDr. Jan Veverka a písemné vyhotovení rozsudku bylo obhájci doručeno dne 13. 6. 2006. Státnímu zástupci dne 9. 6. 2006. Odvolání žádnou z oprávněných osob podáno nebylo, a proto rozsudek nabyl právní moci dne 22. 6. 2006.
Na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu vydaného dne 31. 8. 2009 Městským soudem v Praze pod sp. zn. 43 T 12/99 byl obviněný S. H. dne 3. 7. 2015 v Albánii omezen na osobní svobodě. Albánskými orgány bylo rozhodnuto o vydání jeho osoby do České republiky, k čemuž fakticky došlo dne 5. 8. 2015, kdy zároveň započal vykonávat předmětný trest odnětí svobody. Dne 14. 8. 2015 bylo Městskému soudu v Praze doručeno oznámení advokáta JUDr. Pavla Rameše o převzetí obhajoby obviněného S. H. v dané trestní věci společně s plnou mocí udělenou mu k tomuto bratrem obviněného H. H. Soud následně zaslal rozsudek s překladem do albánského jazyka obviněnému a zároveň jej taktéž poučil o právu navrhnout podle §306a odst. 2 tr. ř. zrušení rozsudku a nové provedení hlavního líčení. Tyto písemnosti byly jmenovanému doručeny dne 14. 9. 2015. Obhájci obviněného JUDr. Ramešovi rozsudek zaslán nebyl. Obhájce JUDr. Rameš dne 23. 9. 2015 zaslal Městskému soudu v Praze písemnost označenou jako žádost o nové projednání věci, v níž požádal „O znovu projednání této věci tak, aby soud znovu provedl dokazování a znovu ve věci rozhodl“ . Poukázal na to, že podání činí z procesní opatrnosti, když mu dosud nebyl doručen rozsudek.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 43T 12/99, rozhodl podle §306a odst. 2 tr. ř. a contrario tak, že se neruší pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 43 T 12/99, a nebude konáno hlavní líčení v rozsahu podle §306a odst. 1 tr. ř. Tento postup odůvodnil tím, že dříve zmíněné podání obhájce JUDr. Rameše bylo odesláno dne 23. 9. 2015, čili až po uplynutí zákonné lhůty určené v §306a odst. 2 tr. ř.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. 7 To 119/2015, byla stížnost podaná obviněným prostřednictvím jeho obhájce podle §148 odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustná zamítnuta. Napadené usnesení Městského soudu v Praze proto nabylo právní moci v den jeho vydání, tedy dne 8. 10. 2015.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 43 T 12/99, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. H.. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §12 odst. 7 tr. ř. a §62 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k §306a odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného S. H.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že Městský soud v Praze se ustanoveními §12 odst. 7 tr. ř. a §62 odst. 2 tr. ř. při svém rozhodování důsledně neřídil. Ačkoliv mu v době zasílání rozsudku obviněnému s poučením ve smyslu §306a odst. 2 tr. ř. bylo známo, že má zvoleného obhájce JUDr. Pavla Rameše, tomuto rozsudek nedoručoval. Vydáním napadeného usnesení ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 43 T 12/99, tak městský soud porušil zákon, neboť lhůta podle §306a odst. 2 tr. ř. nejen dosud neuplynula, nýbrž ještě ani nezačala běžet. Dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 669/03, s tím, že pokud je návrh na zrušení rozsudku učiněný ve smyslu §306a odst. 2 tr. ř. označován za opravný prostředek svého druhu, pak je nepochybné, že je nutné nejen obviněnému (pravomocně odsouzenému), ale i obhájci doručit rozsudek, vůči němuž je takový opravný prostředek možno podat.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 43 T 12/99, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. H. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
V trestní věci obviněného S. H. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 12/99 byl dne 24. 5. 2006 vyhlášen odsuzující rozsudek, který nabyl právní moci dne 22. 6. 2006. Dne 14. 8. 2015 bylo Městskému soudu v Praze doručeno oznámení advokáta JUDr. Pavla Rameše o převzetí obhajoby obviněného S. H. v dané trestní věci společně s plnou mocí udělenou mu k tomuto bratrem obviněného H. H.
Rozsudek s poučením o právu navrhnout podle §306a odst. 2 tr. ř. zrušení rozsudku a nové provedení hlavního líčení byl obviněnému doručen dne 14. 9. 2015. Obdobně však soud nepostupoval ve vztahu k obhájci obviněného JUDr. Ramešovi.
Podle §41 odst. 5 tr. ř. nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu.
Obviněný S. H., jak již bylo uvedeno shora, byl odsouzen za trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a dne 5. 8. 2015 vydán do České republiky, kdy zároveň započal vykonávat předmětný trest odnětí svobody.
Podle §12 odst. 7 tr. ř. pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený.
Podle §62 odst. 2 tr. ř. má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, doručuje se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci, pokud zákon nestanoví jinak. Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba něco osobně vykonat, doručuje se písemnost i jim.
Podle §130 odst. 1 tr. ř. rozsudek se v opise doručí obžalovanému, státnímu zástupci, zúčastněné osobě a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to i když byli při vyhlášení rozsudku přítomni.
Podle odst. 2 citovaného ustanovení má-li obžalovaný obhájce nebo opatrovníka, doručí se opis rozsudku též jim.
Podle §306a odst. 2 tr. ř. skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána. Soud prvního stupně rozhodne o návrhu odsouzeného v neveřejném zasedání usnesením, proti němuž není stížnost přípustná. Podá-li odsouzený návrh v osmidenní lhůtě od doručení rozsudku, je rozhodnutí soudu o zrušení rozsudku (včetně případného rozhodnutí odvolacího soudu anebo jen odvolacího soudu, pokud bylo konáno jako řízení proti uprchlému jen odvolací řízení – srov. R 10/2010) obligatorní.
Ústavní soud ve svých nálezech upozornil v souvislosti s poučením odsouzeného podle §306a odst. 2 tr. ř. na problematiku zastoupení odsouzeného obhájcem. Vzhledem k ustálené judikatuře Evropského soudu pro lidská práva Ústavní soud konstatoval, že ve chvíli, kdy je uprchlý dodán do výkonu trestu odnětí svobody a obdrží spolu s pravomocným odsuzujícím rozsudkem i poučení o možnosti navrhnout podle §306a odst. 2 tr. ř. zrušení tohoto rozsudku, je absence poučení o možnosti právního zastoupení zásahem do práva na právní pomoc zaručeného čl. 37 odst. 2 LZPS, resp. čl. 6 odst. 3 písm. c) EÚLP. Přestože trestní řád nepředvídá v případě §306a odst. 2 tr. ř. povinné právní zastoupení, soud má dostát své obecné poučovací povinnosti vyplývající mu z §33 odst. 5 tr. ř. a poučit odsouzeného o jeho právech a poskytnout mu možnost jejich uplatnění (srov. ÚS 47/2004-n.). Ustanovení §306a odst. 2 tr. ř. upravující možnost uprchlého podat návrh na zrušení předchozího pravomocného rozhodnutí, které bylo učiněno v jeho nepřítomnosti, má funkci opravného prostředku sui generis, i když to zákon výslovně neuvádí. Právo na právní pomoc zaručené čl. 37 odst. 2 Listiny základních práva svobod (dále jen „Listina“) a od něj se odvozující právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny náleží nejen obviněnému nebo obžalovanému, ale také odsouzenému.
Trestní stíhání obviněného S. H. skončilo právní mocí rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 43 T 12/99, a ustanovení obhájce JUDr. Jana Veverky skončením trestního stíhání zaniklo (§41 odst. 5 tr. ř.). V dané trestní věci obhajobu obviněného převzal JUDr. Rameš na základě plné moci udělené mu bratrem obviněného H. H.. Městský soud v Praze, přestože od 14. 8. 2015 mu bylo známo, že JUDr. Pavel Rameš převzal obhajobu obviněného S. H., rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 43 T 12/99, v rozporu s ustanovením §62 odst. 2 tr. ř., resp. §130 odst. 2 tr. ř., tomuto obhájci s poučením podle §306a odst. 2 tr. ř. nedoručil, takže mu nemohla začít běžet lhůta uvedená v ustanovení §306a odst. 2 tř. ř. Naopak na přípis obhájce ze dne 23. 9. 2015 zaslaný Městskému soudu v Praze a označený jako žádost o nové projednání věci, v níž požádal o znovu projednání této věci tedy, aby soud znovu provedl dokazování a znovu ve věci rozhodl, reagoval městský soud tak, že usnesením ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 43 T 12/99, podle §306a odst. 2 tr. ř. a contrario rozhodl, že se neruší pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 43 T 12/99, a nebude konáno hlavní líčení v rozsahu podle §306a odst. 1 tr. ř. Tento postup odůvodnil tím, že podání obhájce JUDr. Rameše bylo odesláno dne 23. 9. 2015, tzn. až po uplynutí zákonné lhůty určené v §306a odst. 2 tr. ř.
Z uvedeného výčtu je nepochybné, že Městský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 43 T 12/99, nepostupoval v souladu se zákonem, pokud obhájci obviněného S. H. nedoručil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 43 T 12/99, a zároveň jej taktéž nepoučil o právu navrhnout podle §306a odst. 2 tr. ř. zrušení rozsudku a nové provedení hlavního líčení. Obhájci obviněného tak vůbec lhůta stanovená v ustanovení §306a odst. 2 tr. ř. nezačala běžet.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 43 T 12/99, byl porušen zákon v ustanovení §306a odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného S. H., podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tzn. i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. 7 To 119/2015.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nové rozhodnutí nebude přicházet v úvahu zejména tehdy, když napadené rozhodnutí nebo některý výrok neměly být podle zákona vůbec učiněny. V těchto případech Nejvyšší soud pouze vysloví porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. ř. a zruší podle §269 odst. 2 tr. ř napadené rozhodnutí nebo jeho vadnou část; nepřikazuje již nové projednání a rozhodnutí věci ani nečiní rozhodnutí podle §271 odst. 1, 2 tr. ř. (srov. NS 12/2002-T 302.).
Jak vyplývá z ustanovení §306a odst. 2 tr. ř. odsouzený musí zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku navrhnout, a to do osmi dnů od jeho doručení. Z úřední povinnosti soud neruší pravomocný rozsudek, i když zjistí, že důvody pro konání řízení proti uprchlému v mezidobí pominuly. Pokud odsouzený navrhne zrušení rozsudku po uplynutí zákonné lhůty osmi dnů od doručení, soud rozsudek neruší, ale opatřením odsouzenému sdělí, že návrh byl učiněn opožděně. Usnesení Městského soudu v Praze, kterým rozhodl podle §306a odst. 2 tr. ř. a contrario, že se neruší pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 43 T 12/99, a nebude konáno hlavní líčení v rozsahu podle §306a odst. 1 tr. ř., nemělo být vůbec učiněno, když obhájci obviněného nebyl doručen rozsudek a nezačala u něj běžet lhůta stanovená v ustanovení §306a odst. 2 tr. ř. a navíc pro případ, že by návrh na zrušení rozsudku byl skutečně podán opožděně mělo být rozhodováno toliko opatřením.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku shora uvedeno s tím, že v dalším bude Městský soud v Praze postupovat v souladu s ustanovením §306a odst. 2 tr. ř. a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 43 T 12/99, doručí obhájci obviněného. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 5. 2017
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata