ECLI:CZ:NS:2017:3.TZ.42.2017.1
sp. zn. 3 Tz 42/2017-32
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. září 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného O. P. proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2010, č. j. 4 T 8/2004-124, a proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 8. 2010, č. j. 4 T 8/2004-130, podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2010, č. j. 4 T 8/2004-124, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 9 a §314a odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného O. P.
II. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 8. 2010, č. j. 4 T 8/2004-130, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 9 a §315 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného O. P.
Napadená usnesení se zrušují.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v Olomouci se přikazuje , aby věci v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 4 T 8/2004, byl O. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“) a odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, kdy výkon trestu odnětí svobody byl odložen na zkušební dobu v trvání 3 a ½ (tři a půl) roku.
Usnesením samosoudce Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2010, č. j. 4 T 8/2004-124, bylo rozhodnuto podle §305 tr. ř. za použití §302 tr. ř. tak, že v trestní věci proti odsouzenému O. P. vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 8/2004, bude konáno řízení proti uprchlému.
Usnesením samosoudce Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 8. 2010, č. j. 4 T 8/2004-130, bylo rozhodnuto podle §83 odst. 1 tr. zákoníku tak, že odsouzený O. P. vykoná trest odnětí svobody v trvání 2 roků, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 4 T 8/2004, a pro jeho výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem.
Ministr spravedlnosti České republiky podal podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného O. P., a to proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2010, č. j. 4 T 8/2004-124, a dále proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 8. 2010, č. j. 4 T 8/2004-130. V prvním případě v ní vytkl, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 9 a §305 tr. ř. a ve druhém případě v ustanoveních §2 odst. 9 a §315 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného O. P.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že Okresní soud v Olomouci, se ustanoveními §2 odst. 9, §305 a §315 odst. 2 tr. ř. při svém rozhodování důsledně neřídil. V původním řízení byl obviněný O. P. odsouzen na základě rozhodnutí senátu (složeného z předsedy JUDr. Františka Neplecha a přísedících Františky Čižmárové a Jana Němce), zatímco o konání řízení proti uprchlému a o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody rozhodl JUDr. František Neplech jako samosoudce. I v těchto případech měl však rozhodovat senát. Nesprávné obsazení soudu je podstatnou vadou řízení a došlo tak k porušení zákona v neprospěch obviněného.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2010, č. j. 4 T 8/2004-124, a pravomocným usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 8. 2010, č. j. 4 T 8/2004-130, byl porušen zákon v neprospěch obviněného O. P. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadená usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věci v potřebném rozsahu znovu projednal.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §314a odst. 1 tr. ř. samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.
Podle §315 odst. 2 tr. ř. rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
Podle §330 odst. 1 tr. ř. o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil nebo zda se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu, rozhodne soud ve veřejném zasedání.
Soudem se rozumí soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§315 odst. 2 tr. ř.). O nařízení výkonu trestu rozhoduje senát nebo samosoudce (§314a tr. ř.) usnesením z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu, ve veřejném zasedání.
Z uvedeného výčtu je nepochybné, že Okresní soud v Olomouci se uvedenými ustanoveními trestního řádu důsledně neřídil.
V trestní věci obviněného O. P. vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 8/2004 byl dne 4. 5. 2004 vyhlášen odsuzující rozsudek, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2004. Věc rozhodoval senát ve složení předseda senátu JUDr. František Neplech a přísedící Františka Čižmárová a Jan Němec, neboť obviněný byl stíhán pro trestný čin, za který zákon stanovil trest odnětí svobody od dvou do osmi let, tzn. jehož horní hranice převyšovala pět let. Obviněnému byl za trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, kdy výkon trestu byl odložen na zkušební dobu v trvání 3 a ½ (tři a půl) roku.
Obviněný O. P. byl ve zkušební době odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 8. 2007, sp. zn. 2 T 54/2007, za trestný čin útok na veřejného podle §155 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. spáchaných dne 26. 3. 2006, a to k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Na den 4. 12. 2007 nařídil Okresní soudu v Olomouci veřejné zasedání za účelem rozhodnutí o nařízení výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil a byl vydán příkaz k zatčení.
Jelikož se nepodařilo vypátrat pobyt obviněného, kdy tento se měl zdržovat v Irské republice rozhodl samosoudce Okresního soudu v Olomouci JUDr. František Neplech usnesením ze dne 15. 6. 2010, č. j. 4 T 8/2004-124, podle §305 tr. ř. za použití §302 tr. ř. tak, že v trestní věci proti odsouzenému O. P. vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 8/2004, bude konáno řízení proti uprchlému.
Následně samosoudce Okresního soudu v Olomouci JUDr. František Neplech usnesením ze dne 2. 8. 2010, č. j. 4 T 8/2004-130, rozhodl podle §83 odst. 1 tr. zákoníku tak, že odsouzený O. P. vykoná trest odnětí svobody v trvání 2 roků, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 4 T 8/2004, a pro jeho výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 8. 2010.
Jak již bylo uvedeno shora, samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let. Ze systematického zařazení tohoto oddílu vyplývá, že samosoudce je příslušný i k provádění úkonů v řízení vykonávacím a v řízení o zahlazení odsouzení.
V trestní věci Okresního soudu v Olomouci vedené pod sp. zn. 4 T 8/2004, byl O. P. stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., k jehož projednání byl příslušný senát . Senát okresního soudu také v této věci rozhodoval. Pokud tedy okresní soud dospěl k závěru, že účast obviněného O. P. u veřejného zasedání není možno zajistit, neboť se zdržuje v zahraničí a bude proto konat řízení proti uprchlému, mohl toto rozhodnutí učinit opět toliko senát příslušného soudu. Rovněž k rozhodnutí o nařízení výkonu trestu nebyl oprávněn samosoudce, neboť podmíněný trest odnětí svobody v původním řízení byl obviněnému ukládán senátem (§315 odst. 2 tr. ř., §314a tr. ř.).
Je nepochybné, že nesprávné obsazení soudu je nutno kvalifikovat jako podstatnou vadu řízení, když namísto tříčlenného senátu rozhodoval samosoudce. Pokud se tak stalo, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného O. P.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2010, č. j. 4 T 8/2004-124, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 9 a §314a odst. 1 tr. ř., a pravomocným usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 8. 2010, č. j. 4 T 8/2004-130, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 9 a §315 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného O. P., podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadená usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2017
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata