ECLI:CZ:NS:2017:3.TZ.52.2017.1
sp. zn. 3 Tz 52/2017-29
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. listopadu 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. Š. proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 12. 2016, č. j. 13 T 46/2015-247, podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 12. 2016, č. j. 13 T 46/2015-247, a v řízení mu předcházejícím byl porušen zákon v §2 odst. 9 trestního řádu a v §314a odst. 2 trestního řádu v neprospěch obviněného L. Š.
Napadený rozsudek se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jihlavě se přikazuje , aby věc v senátním složení v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 13 T 46/2015, bylo samosoudcem rozhodnuto tak, že obviněný L. Š. byl uznán vinným v bodě 1) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku, v bodě 2) přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku a v bodě 3) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl obviněný odsouzen
A) za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 trestního zákoníku (ad 1) a za přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 trestního zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 5. 2015, č. j. 1 T 164/2014-194, podle §205 odst. 3 a §43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z naposled citovaného rozsudku, včetně obsahově navazujících rozhodnutí. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené PSJ, a. s., majetkovou škodu ve výši 63.145 Kč a podle §229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená PSJ, a. s., se zbytkem nároku na náhradu majetkové škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních,
B) za přečiny krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku (ad 2), krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku (ad 3) a za přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, a zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 4. 2016, č. j. 3 T 151/2015-265, podle §175 odst. 2 a §43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Vedle tohoto trestu byl obviněnému podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku uložen trest propadnutí věci, specifikované ve výrokové části rozsudku, a podle §75 odst. 1, 6 trestního zákoníku trest zákazu pobytu na území okresu Jihlava na 36 měsíců. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému majetkovou škodu. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 4. 2016, č. j. 3 T 151/2015-265, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Jelikož se podle §129 odst. 2 trestního řádu vzdali jak státní zástupce, tak obviněný (po dohodě s obhájkyní i za osoby oprávněné) práva na odvolání, stejně jako poškozený V., obsahuje písemné vyhotovení rozsudku odůvodnění pouze k výroku o náhradě škody u poškozené PSJ, a. s. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tedy 7. 12. 2016.
Ministr spravedlnosti České republiky podal podle §266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. Š., a to proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 12. 2016, č. j. 13 T 46/2015-247.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 3 T 151/2015, zejména z protokolu o hlavním líčení a rozsudku, se podává, že soud v dané věci rozhodoval v senátě. Vzhledem k výše uvedenému je podle ministra spravedlnosti zřejmé, že v trestní věci Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 13 T 46/2015 samosoudce podle zákona rozhodovat o všech sbíhajících se trestných činech obviněného Š. nemohl, a pokud tomu tak v dané věci bylo, došlo k zásadnímu porušení zákona v §2 odst. 9 trestního řádu a §314a odst. 2 trestního řádu v neprospěch obviněného, neboť dva přísedící mohli mít ve vztahu k rozhodnutí o vině obviněného a zejména k uloženému trestu odlišný názor než předseda senátu. Řízení, jež předcházelo vydání rozsudku nalézacího soudu, jakož i rozsudek sám je tak zatížen podstatnou procesní vadou, pro kterou toto rozhodnutí nemůže obstát.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 12. 2016, č. j. 13 T 46/2015-247, a v řízení mu předcházejícím byl porušen zákon v §2 odst. 9 a §314a odst. 2 trestního řádu, a to v neprospěch obviněného L. Š., aby podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek a případně zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud s ohledem na důvod zrušení pozbyla podkladu, a dále aby podle §270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě, aby věc již v senátním složení v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §2 odst. 9 trestního řádu v trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce.
Podle §314a odst. 1 trestního řádu samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.
Podle §314a odst. 2 trestního řádu se však ustanovení §314a odst. 1 neužije, jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem.
Z obsahu přezkoumávaného spisového materiálu je zřejmé, že samosoudce Okresního soudu v Jihlavě se citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil. Nejpozději od 8. 4. 2016, kdy byl Okresnímu soudu v Jihlavě doručen opis rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 3 T 151/2015 (č. l. 213), totiž bylo zřejmé, že obviněnému bude ukládán souhrnný trest podle §43 odst. 2 trestního zákoníku i za sbíhající se trestné činy, o nichž bylo rozhodnuto citovaným rozsudkem, a současně z doručeného rozsudku vyplývalo, že dřívější trest byl obviněnému uložen v řízení před senátem. Jestliže samosoudce takovou skutečnost zjistil, měl nařídit konání hlavního líčení v senátu. Pokud přesto samosoudce Okresního soudu v Jihlavě uložil souhrnný trest rozsudkem ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 13 T 46/2015, a to ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 4. 2016, č. j. 3 T 151/2015-265, došlo k porušení §2 odst. 9 trestního řádu a §314a odst. 2 trestního řádu v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. 12. 2016, č. j. 13 T 46/2015-247, a v řízení mu předcházejícím, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. Š. v §2 odst. 9 a §314a odst. 2 trestního řádu, podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek okresního soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě, aby věc v senátním složení v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. listopadu 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu