ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1374.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 1374/2017-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce K. M. , zastoupeného JUDr. Milanem Gabrišem, advokátem se sídlem v Havířově, Astronautů 859/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 322/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2016, č. j. 58 Co 205/2016-84, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 3. 2016, č. j. 23 C 322/2013-66, zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 624 618 Kč od 23. 10. 2013 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 10 504 914 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok III).
Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal předmětné částky jako náhrady škody (ušlého zisku), jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 C 170/2003.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu výroků II a III (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, jako nepřípustné.
Otázka, zda v důsledku nepřiměřené délky původního řízení se žalobce nemohl účastnit řízení o zadávání veřejných zakázek v oboru pozemkových úprav, a ztratil tak šanci na zisk z podnikání, přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud s přihlédnutím k tomu, že samotná účast ve výběrovém řízení nezaručovala zadání veřejných zakázek žalobci, dospěl k závěru, že nebylo postaveno na jisto, že nebýt nesprávného úředního postupu, tak by se zvýšil majetkový stav žalobce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005).
Otázka, zda nesprávným úředním postupem dochází k poškození dobrého jména a pověsti podnikatele a ke ztrátě jeho důvěryhodnosti, přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nespočívalo na jejím posouzení, nýbrž hodnotilo otázku naplnění příčinné souvislosti, která, jak bylo vyloženo výše, byla posouzena v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 13. 12. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu