ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1385.2017.3
sp. zn. 30 Cdo 1385/2017-270
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyň a) I. S. , b) J. H. , obou zastoupených JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se sídlem v Domažlicích, nám. Míru 143, proti žalovaným 1) P. M. , 2) E. D. , oběma zastoupeným Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, náměstí Starosty Pavla 40, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 25 C 50/2011, o dovolání žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 21 Co 25/2016-250, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 21 Co 25/2016-250, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. července 2015, č. j. 25 C 50/2011-182, ve spojení s usnesením ze dne 1. března 2016, č. j. 25 C 50/2011-213, určil, že „A. L., zemřelá dne 30. 4. 2013, byla ke dni úmrtí, tedy ke dni 30. 4. 2013 podílovým spoluvlastníkem v rozsahu 13/16 k celku nemovitostí pozemku, jehož součástí je budova a pozemku v katastrálním území U.“ , a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 21 Co 25/2016-250, výrokem I. rozhodl: „Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a řízení se zastavuje“ , a výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že jelikož A. L. nebyla ke dni 16. listopadu 2010 způsobilá k právním úkonům, nebyla ani způsobilá udělit dne 20. května 2011 JUDr. Lence Faltýnové plnou moc pro její zastupování. Neodstranitelnou podmínkou je totiž procesní způsobilost zastupované osoby k udělení plné moci pro podání žaloby, kterou nelze dodatečně zhojit. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 14. května 2012, č. j. 14 Nc 803/2011-57, který nabyl právní moci dne 14. června 2012, byl schválen právní úkon opatrovnice, tj. současné žalobkyně a) k udělení plné moci JUDr. Lence Faltýnové a souhlas k podání žaloby o určení vlastnictví. Odvolacímu soudu tak nezbylo za situace, kdy A. L. neměla způsobilost být účastníkem řízení, než postupovat shora uvedeným způsobem.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly žalobkyně (dále též „dovolatelky“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, v němž uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. a předpoklady přípustnosti dovolání vymezují tím, že odvolací soud se při posuzování způsobilosti původní žalobkyně A. L. být účastnicí řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“). Podle ustálené judikatury dovolacího soudu jestliže účastník řízení nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v této způsobilosti omezen, nemůže být splněna podmínka, že neměl procesní způsobilost. Toto rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům má konstitutivní účinky, jež se vážou k právní moci a nepůsobí zpětně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1541/97, ze dne 28. února 2001, sp. zn. 20 Cdo 1358/99, nebo ze dne 19. září 2002, sp. zn. 20 Cdo 1/2002). Nebyla-li tedy původní žalobkyně zbavena způsobilosti k právním úkonům ani v této způsobilosti omezena, nemůže být splněna podmínka, že neměla procesní způsobilost (natož způsobilost být účastníkem řízení, jak uvádí v napadeném rozhodnutí odvolací soud). Konečně k jejímu založení nepostačí ani například skutečnost, že řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům bylo toliko zahájeno. Dovolatelky, s přihlédnutím k dále jimi rozvedené dovolací argumentaci, navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalované se k podanému dovolání žalobkyň písemně nevyjádřily.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II., části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání žalobkyň je – jak bude vyloženo níže – ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné a je i důvodné již z toho důvodu, že pro obsahovou neurčitost výroku usnesení odvolacího soudu ve spojení se záhlavím tohoto rozhodnutí, nelze vůbec posoudit dosah právně kvalifikačního posouzení věci odvolacím soudem.
Nejvyšší soud kupř. v rozsudku ze dne 20. listopadu 2009, sp. zn. 30 Cdo 3590/2009 (všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ) vyložil a odůvodnil následující právní závěry [které ve vztahu k předchozí právní úpravě katastru nemovitostí je v nynějších právních poměrech nezbytné posuzovat ve vztahu k právnímu institutu (zápisu, respektive výmazu) poznámky ve smyslu §22 a násl. zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů]:
1. Nezbytnou náležitostí výroku rozsudku musí být určitost stanovení jím ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či práva, aby tak z jeho znění bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl. Tento požadavek platí nejen pro výroky, jimiž bylo žalobě vyhověno (u nichž je nutno na něm trvat především z důvodu jejich materiální vykonatelnosti), ale i pro zamítavé výroky, neboť není-li patrno, jaký návrh (jaký žalobní petit) je zamítán, chybí zde podklad pro zkoumání, zda projednání jiné věci týchž účastníků nebrání tzv. překážka věci rozhodnuté ve smyslu §159 odst. 4 o. s. ř. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 33 Odo 640/2003).
2. Obdobně je třeba klást požadavky na precizaci výroku usnesení o zastavení řízení. S přihlédnutím k výše uvedenému proto usnesení s formulačním vyjádřením ve výroku: „Řízení se zastavuje" , nelze považovat za náležité vyjádření obsahu vydaného rozhodnutí, a to s přihlédnutím k obsahu žalobního petitu v dané věci, jímž bylo určení vlastnictví ke specifikovaným nemovitostem.
3. Nutno si také uvědomit, že byla-li na základě podané žaloby v katastru nemovitostí zapsána ve smyslu §9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, poznámka informující o napadnutí žaloby, respektive o zahájeném soudním řízení ve vztahu k příslušné nemovitosti zapsané v katastru, pak takovou poznámku zruší katastrální úřad mj. na základě doručeného soudního rozhodnutí (srov. §10 cit. zák.), z jehož výrokové části (z povahy věci) musí vyplývat obsah vydaného rozhodnutí o zastavení řízení tak, aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu, resp. ke kterým nemovitostem se předmětné řízení zastavilo a že poznámka coby informační instrument pro uživatele katastru nemovitostí České republiky, respektive úkon katastrálního úřadu k vyznačení příslušné skutečnosti nebo poměru vztahujícího se k nemovitosti nebo osobě, již ztratila své opodstatnění a musí být katastrálním úřadem způsobem předvídaným zákonem a jeho prováděcí vyhláškou zrušena.
4. Není-li z výrokové části soudního rozhodnutí v případné spojitosti s odůvodněním jeho písemného vyhotovení zřejmé, v jakém rozsahu se zastavení řízení dotýká poměrů k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí, není zde přirozeně právně relevantního podkladu ke zrušení předmětné poznámky v katastru nemovitostí.
V posuzované věci usnesení odvolacího soudu výše uvedené kritéria nesplňuje, pročež již z tohoto důvodu dovolacímu soudu nezbylo, než přistoupit k vydání kasačního rozhodnutí.
Pokud jde o důvody, jež vedly odvolací soud k zastavení řízení, je třeba uvést, že odvolací soud sledoval pouze procesní stránku věci, aniž by pro svou aplikační úvahu zohlednil konsekvence plynoucí z tehdy rozhodné hmotně právní úpravy týkající se zbavení (omezení) způsobilosti k právním úkonům ve smyslu §10 odst. 1, 2 obč. zák., a charakteru (konstitutivnosti) rozhodnutí o zbavení či omezení takové způsobilosti (srov. např. R 14/77). Ustálen byl též právní názor, že nebyl-li (zletilý) účastník řízení zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v této způsobilosti omezen, nemohla být splněna podmínka, že neměl procesní způsobilost, když k jejímu založení nepostačovalo, že řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům bylo toliko zahájeno (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1541/97, uveřejnění v časopise Soudní judikatury pod č. 26/1998, nebo ze dne 28. února 2001, sp. zn. 20 Cdo 1358/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6/2001).
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu podle druhého odstavce věty první téhož par. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro (odvolací) soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g věta druhá o. s. ř.).
Připomíná se, že právní moc dovoláním napadeného (a nyní zrušeného) usnesení byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2017, č. j. 30 Cdo 1385/2017-268, odložena do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu