ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1421.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 1421/2017-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobce J. S. s místem podnikání Varnsdorf, Otavská 3282, IČ 413 41 571, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 120.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 243/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2016, č. j. 58 Co 298/2016-106, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se domáhal zaplacení částky 120.000,- Kč s příslušenstvím jakožto nároku na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem podle ustanovení §13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. dubna 2016, č.j. 25 C 243/2015-48, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 47.750,- Kč s příslušenstvím. Co do částky 72.250,- Kč žalobu zamítl. Rozhodl též o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. října 2016, č. j. 58 Co 298/2016-106, ve vyhovujícím výroku ve věci samé a v zamítavém výroku ve věci samé co do částky 42.000,- Kč s příslušenstvím podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil. Co do částky 30.250,- Kč s příslušenstvím ho změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci ještě částku 30.250,- Kč s příslušenstvím. Rozhodl též o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dne 13. ledna 2017 dovolání.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, přičemž byly splněny předpoklady ustanovení §241 o.s.ř., a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř., dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Pro posouzení přípustnosti dovolání není rozhodné, jaká částka byla původně uplatněna žalobou (jiným návrhem na zahájení řízení), a dokonce ani to, o jaké částce rozhodoval „ve věci samé“ soud prvního stupně nebo odvolací soud, nýbrž to, v jakém rozsahu je příslušné peněžité plnění zpochybněno, tj. jaká část peněžitého plnění se dovoláním dotčeným výrokem o věci samé nabízí dovolacímu soudu k dovolacímu přezkumu (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1880). Pro přípustnost dovolání v posuzovaném případě je tedy bez významu, že dovolatel původně uplatnil nárok ve výši 120.000,- Kč.
V situaci, kdy dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo žalobci odepřeno peněžité plnění ve výši 42.000,- Kč s příslušenstvím, jde (bez ohledu na nesprávné poučení odvolacího soudu) o věc, v níž dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné není. Nejvyšší soud proto objektivně nepřípustné dovolání žalobce podle §243b odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodňován s přihlédnutím k ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu